15. Odloženo!

 

Byl jsem stále na poradě. Bohužel neprobíhala jak měla. Nevyřešili jsme jediné téma a dohadovali se stále o tom samém.

Cítit jsem lehkou bolest v hrudi, díky níž jsem se začínal cítil značně nepříjemně. Židle, na které jsem seděl se mi najednou zdála nepohodlná a okolní zvuky se zdály hlasitější než před chvílí.

Potřeboval jsem vidět svoji Nyx nebo alespoň slyšet, její hlas. Jinak z toho za chvíli zešílím. Jen se musím nejdřív dostat pryč z téhle ubohé budovy. Nebýt té proklaté pasti mohla se tato schůze ještě odložit.

Věděl jsem, že na Nyx dohlíží. Několik mých nejlepších bojovníků ji z vpovzdálí sledovalo, aby byla v bezpečí a nešla mimo zdi domu. Nesledoval jsem každý její krok já jen každý její krok chránil.

Podrážděně jsem vydechl a rozhlédl se po všech přítomných v místnosti. Upřeně jsem je sledoval a nechával si vlkem obarvit duhovky v očích.

Vlci se pod náporem mého pohledu přikrčili v ramenou, zabořili se víc do křesla, na kterém seděli a snažili se být menšími před mým vlkem. Cítili, jak balancuji na hranici mezí tím, abych je zabil nebo nechal odejít živé.

Dokonce ani lovci mi nebyli schopní pohlédnout do očí, což mi vykouzlilo lehký úsměv na tváři. Sice se nekrčili jako vlci, ale jejich řeč těla vypovídala o strachu, který cítili. Tohle bylo dobře. Obvykle na ně totiž moje vlkodlačí aura nepůsobila.

„Vypadá to, že rádi plýtváte mým časem." Pomalu jsem se postavil a ze své výšky na všechny naštvaně shlížel. Žádný z nich se se mnou nemohl měřit. Byly proti mně tak bezbranní a moc dobře si to v této situaci uvědomovali! Ani jeden z nich mi nesahal po kotníky, a to jsem titulem byly na stejné úrovni. Můj vlk měl vyvinutější smysly oproti normálním vlkům. Byl rychlejší a mrštnější. Také jeho aura byla silnější a měl díky tomu víc vyvinuté vůdcovské schopnosti.

„Tato schůze se do příštího týdne odkládá! " Prohlásil jsem, což přimělo vlkodlaky na mě zaraženě pohlédnout.

„Ale... Ale Alfo.“ Odvážil se promluvit Alfa smečky Warbors a můj vlk zavrčel jeho směrem, protože zpochybňoval naše rozhodnutí. „… oni na nás bezdůvodně zaútočili." Řekl tichým hlasem. Sotva co dořekl svá slova místností se ozval další hlas. Hlas jednoho z lovců, kteří napadli onu smečku. ,,Vaši vlci pobíhají v nocích po ulicích! Zmizeli už dvě ženy a dítě! Lidé si začínají šeptat zlé věci o obrovských krvelačných psech, kteří pobíhají v noci po ulicích!“

To mě rozčílilo ještě víc, praštil jsem rukou do stolu až se jeho část ulomila. Jak si sakra dovoluje označovat mou rasu jako psa?!

Nutně jsem potřeboval cítit vůni Nyx jinak tady za chvíli všechny zabiju. ,,Do příště si Browne rozmyslete, před kým zvyšujete hlas! Nestrpím nekázeň a klidně Vás oba zabiju! Teď vypadněte! Pokud dostanu oznámení o jedné," vztyčil jsem na důraz prst. ,,Jedné jediné vlčici vyhlásili jste tím válku."

,,Já myslím…“ Zpražil jsem pohledem Betu jedné z nedalekých smeček, když se snažil klást odpor. Sakra já tu mám poslední slovo ne oni!

„Přesně proto se schůze odkládá! Za tři hodiny jsme se nikam neposunuli! Jste jak banda dětí na pískovišti, která se pere o hračku!" Probodl jsem ho smrtícím pohledem a všiml jsem si, jak mu poskočil ohryzek, když polkl. V úctě sklopil hlavu, a přesto že vypadal starší než já, měl jsem nad ním více moci a to tu hrálo tu hlavní roli.

„Do příště byste se měli všichni zamyslet nad svým chováním!“ Zabodl jsem svůj pohled na lovce, aby pochopili význam mých slov a že se to vztahuje i na ně.

Strach. Strach je dobrý. Potřebuji, aby ho cítili pokaždé, když mě uvidí. Měl jsem radost, když jsem uviděl, jak se jim na čelech lesknou kapičky potu a otáčel se ke dveřím. V tu chvíli jsem vytáhl telefon abych jako první zavolal svojí družce. Tolik mi chyběla ale jakmile jsem najel na kontakty upoutal mě zmeškaný hovor. 

Věděla, že mi nesmí volat a jak je tato schůze důležitá! Nevolala mi ani, když jsem měl narozeniny jen v tu chvíli co něco potřebovala.  

 „Co se stalo?" Zeptal jsem se takřka bezmyšlenkovitě, zatímco jsem procházel odlehlým domem, a mířil k hlavním dveřím ignorujíc pohledy ostatních. 

„Oktagone proč myslíš, že se něco stalo?“ zazněl roztřesený hlas mé matky. Věděla, čeho jsem schopný, když se jedná o Nyx. I ona se bála mé reakce, protože už minule okusila, jak se chovám, když se jedná o mou družku. 

„Kde je?" Zarazil jsem ji, protože jsem na její hloupé kecy neměl náladu. Ví moc dobře na koho se ptám a můj strach stoupá, když si dává s odpovědí na čas.

Strach. Kdy naposledy jsem ho cítil? Tahle lidská bytost mě mění a pomalu dohání k šílenství. Skočil jsem na místo řidiče a prudce dupl na plyn až se na prašné cestičce vytvořila kouřová clona.

„Odpověz zatraceně na otázku!" Vypustil jsem nebezpečné zavrčení. Moje šelma toužila převzít kontrolu. Je to skoro hodina jízdy zpátky a kdybych se proměnil byl bych tam do čtyřiceti minut. Co když se stane něco hrozného, než se tam stihnu dostat? Může si ublížit nebo miminku. Nebo už si snad ublížila? Znovu utekla? Spadla?

„Nejdřív se uklidni, ano?" řekla mi, ale jen mě to donutilo na ni zavrčet hlasitěji. „Dobře, dobře. Teď už ji hledám asi tak hodinu, ale nikde není. Za boha nevím, kam ta mrcha mohla utéct! Prohledala jsem snad všechno. Začala jsem kuchyní, kinosálem, zahradou a pokoji pro hosty, ale nikde není ani u tebe v pracovně!" rozkřikl se naštvaně její hlas.

Sevřel jsem čelist a poslouchal pečlivě co mi říká. Byl jsem si jistý, že moje oči už jistě zlatavě zářily, když použila toto oslovení, kterým ji opět urazila.

Věděl jsem to. Neměl jsem ji nechávat samotnou a nechat dohlížet vlky jen z okolí! Sakra měli být s ní na každém jejím kroku! Zlost ve mně rostla, každým blížícím se kilometrem. Nezlobil jsem se na ni, ale na sebe a okolí, které tomu mělo zabránit.

Natáhl jsem dávku vzduchu do svých plic abych uklidil svoji šelmu, ale ani to nepomohlo. „Zkontrolovala jsi knihovnu?" Zeptal jsem se klidně, i když uvnitř mě panovala bouře. Chtěl jsem svou matku zabít hned co přijedu. Cítit její krev, trhat maso a slyšet zvuk praskání kostí mezitím co bude prosit o milost. Sakra měla ji hlídat!

„Oh, no jasně. Nekontrolovala jsem to tam, kdo v této době čte knihy? Udělám to hned teď." Ujistila mě a zavěsila. Okamžitě jsem vytočil číslo svých špiónů, doufajíc že alespoň oni ji neztratili z dohledu.