1. Anotace

-



Srdce člověka je velmi podobné moři, má své bouře, má své přílivy a ve svých hloubkách má i své perly.

 - Vincent van Gogh


Uteklo už moře času. Chtěla bych ho všechen vrátit zpátky. Spoustu věcí jsem pokazila a s odstupem času bych je udělala jinak, až na tu jednu.

Ta malá fazolka, kterou mi kdysi ukázal doktor na monitoru byla jedinou pozitivní věcí z mé minulosti, která mě nutila se nevzdávat. 

Tehdy jsem bydlela v jedné zapadlé vesničce, kterou by jste jen s těží našli na mapě. Ale, jak se říká minulost Vás najde všude a proto jsem musela utéct. 

Hledali mě a stopovali každý můj krok. Musela jsem zmizet ze země, ale ani to nebylo dost daleko. Před nimi totiž nebylo úniku. 

Na jedné straně jsem utíkala před výběrčím svého dluhu a na druhé před posedlým bojovníkem smečky. 

Bylo jen otázkou času než se objeví první z nich. Docházel nám čas... .
 

Komentáře

  1. Unknown30. června 2021 v 7:58

    Hrozně krásně píšeš. Tvoje kamarádka mi napsala ať si to přečtu a vážně toho nelituji. Moc super. -N.

    OdpovědětVymazat
  2. Gekoncice-132. července 2021 v 2:10

    Ahoj, je to opravdu moc hezké. Tvá kamarádka mi napsala jestli si nechci tento blog přečíst a určitě jdu číst dál. Moooooooc hezké!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. SheltieKate2. července 2021 v 2:12

    Wooow! Krása! Moc se mi to líbí. Máš krásný styl psaní!

    OdpovědětVymazat
  4. Unknown28. července 2021 v 11:14

    Začátek zní pěkně, jdu číst dál :) <3

    OdpovědětVymazat
  5. Zarembová28. září 2021 v 11:20

    Je to moc zajímavý jen tak dal

    OdpovědětVymazat
  6. -knihomolka-28. září 2021 v 11:47

    Děkuji jsem ráda, že se ti líbí a doufám, že pokračování nezklame. ❤️

    OdpovědětVymazat
  7. Unknown11. října 2021 v 3:12

    Zatím to vypadá moc dobře ;) 👌

    OdpovědětVymazat
  8. Unknown14. listopadu 2021 v 12:47

    Hmm. Skvělý

    OdpovědětVymazat
  9. Dadul29. listopadu 2021 v 7:25

    Wau... Píšeš nádherně... Máš zajímavý styl a neskutečně se to dobře čte, jako by do.člověka proudila voda, akorát to jsou místo vody slova 😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. -knihomolka-30. listopadu 2021 v 12:13

      Děkuji, je strašně hezké slyšet, že se někomu mé řádky líbí ❤️

      Vymazat
  10. Lisa5. prosince 2021 v 10:03

    Ahoj, začala som čítať Tvoj príbeh a zatiaľ sa mi naozaj páči. Máš veľmi pekný a originálny štýl písania, bohatú slovnú zásobu a vieš detailne opisovať prostredie a dej. Hoci je to v češtine, číta sa mi to ľahko :) Je to naozaj super!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. -knihomolka-5. prosince 2021 v 10:30

      Jsem ráda, že se ti můj styl psaní líbí. Snažím se co nejvíc detailně popsat prostředí a pocity člověka tak, aby se čtenář cítil stejně jako v knize a jednoduše si představil, co se kolem něj děje. ❤️ Děkuji, měj hezký zbytek večera ❤️

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

1. Poznání

-
Obrázek
  Už od brzkých ranních hodin se místností linulo štěbetání mé matky. Promlouvala mi do duše a nenechala na mě nit suchou. Vše muselo být dokonalé podle jejích plánů a přestav, jako by dnešek byl o ní, a ne o mě. ,,… a nakonec nesmíme zapomenou, jak se máš před Reaganem chovat, protože…“ Pípnutí mého telefonu přerušilo její monotónní mluvení a já se se zájmem za zvukem otočila. Přísný pohled, který mi matka v tu chvíli darovala jasně říkal, že se nemám hnout z místa, a tak jsem svou ruku raději z telefonu stáhla a dál bloudila ve svých myšlenkách.  ,,Promiň." Zašeptala jsem po chvíli přiškrceným hlasem a hlavu lehce pootočila k oknu.  Vítr venku pohazoval listím, zatímco obloha potemněla. Hutné, temné mraky zakryly slunce i s jeho teplými paprsky. Ztrácelo se před zraky kolemjdoucích, jako by se snad i ono bálo toho, co v dalších hodinách nastane.  Touha naplnila mé tělo a já měla chuť utéct a zbavit se pocitu, že jsem jako skřivánek v kleci. Jen p...
Pokračovat na kapitolu »

31. Minulost nezapomeneš

-
Obrázek
Jak se asi má tvá družka Talone? Stále si ji nenašel a to si ji naposledy tak usilovně hledal. Je ti blíž než si myslíš a myslím si, že ti něco zatajila "tatínku". Nezapomeň pozdravovat Floru... .  Slova z dopisu jsem si neustále přemítal dokola. Viděl jsem je, jako ve zpomaleném filmu, který nejde zastavit.  Cítil jsem se tak bezmocný a to mě pohánělo dopředu. Hodiny boxování se na mě podepsaly a krvácející klouby jsem takřka nevnímal. Psychická bolest byla natolik silná, že jsem tu fyzickou bolest nevnímal.   Vztek, který jsem cítil se nedal popsat slovy.  Chtěl jsem vraždit, zabíjet, roztrhat ho nebo ji na kusy, ale nemohl jsem.  Kapičky potu mi stékaly po těle a já cítil, jak mé svaly pomalu vypovídají službu. Pálily mě, ale ani to mě nedokázalo zastavit.  Někde tam venku byli. Někde tam venku byl můj synovec nebo neteř. Hrozilo jim nebezpečí a já nevěděl co dělat.  Krev mi houstla v žilách jen jsem na to pomyslel. Věděl jsem jen něco málo od Talon...
Pokračovat na kapitolu »

26. Nemluv na mě rusky!

-
Obrázek
  Probudily mě paprsky slunce, které se mi objevily na tváři. Když jsem začala více procitat uvědomila jsem si, že teče voda. Posadila jsem se a nohy spustila z postele. Ale jak jsem se k čertu dostala ze sedačky v obýváku do ložnice aniž bych se probudila?  ,,Jsi vzhůru." Jeho hlas mě vyděsil. Nadskočila jsem na posteli a vystrašeně se na něj podívala. ,,Já.... musela jsem usnout... promiň." Zakoktala jsem se a přejela ho pohledem. Neměl na sobě nic jiného kromě ručníku, který měl jen lehce obmotaný kolem boků. Takže stačilo málo a byl by na podlaze. ,,Nic se nestalo * любимец ." pokrčil rameny a díval se mi do očí. ,,Cože? Měl jsi mě vzbudit! A nemluv na mě rusky víš, že ti nerozumím." ,,Já vím a to je na tom to nejkrásnější * Моя любимая друж к а " ušklíbl se a přešel ke skříni.  ,,Musím být večer v knihovně takže nemá čas dál spát." ,,Správně až večer, takže máš spoustu času, můžeš se vrátit zpátky do postele. Chci se pomazlit... ." Snažila jsem s...
Pokračovat na kapitolu »