2. Stačí jediná sekunda k tomu, aby se vše změnilo
Byl jeden z podzimních večerů. Seděla jsem se svým mladším bráškou na zadních sedačkách auta, které řídil tatínek. Maminka seděla vedle něj a mluvila o problémech ve firmě. Tehdy jsem moc jejich rozhovor nevnímala. Ten den jsme jeli na obrovský pohár zmrzliny se šlehačkou. Oslavovali jsme totiž bratrovy sedmé narozeniny. Měli jsme povolení vybrat si jakýkoliv zákusek z nabídky. Ale já jsem měla už předem vybráno. Korpus, který byl rozkrojený na tři malé pláty a promazaný velkou vrstvou krému. Nahoře měl dortík pořádnou vrstvu ovoce. Bylo tam snad vše co se dalo najít na zahrádce. Maliny, jahody, ostružiny a borůvky. Vše bylo nakonec ozdobeno malým kopečkem šlehačky. Nikdy jsem nebyla milovník zmrzliny a proto se ani nikdo mému výběru nemohl divit. Z rádia tehdy hrála nějaká odrhovačka a tak jsem si nasadila sluchátka a nechala neznámou písničku zaplnit mou mysl. Nikdy jsem neměla v lásce klasickou hudbu, jako moji rodiče a bratr. Proto nebylo divu, když jsem už po pěti minutách cesty