19. Obřadní den
Shrbeně jsem seděla v knihovně na jedno z okenních parapetů. V konečcích svých prstů jsem mnula list jedné stránky v knize. Moc často jsem nečetla. Přišlo mi to, jako velká ztráta času. Dokonce jsem nikdy nepochopila lidi, kteří u toho dokázali zrelaxovat svou mysl a tělo. To už bych si spíš šla zacvičit, ale ani to v mém případě příliš často nehrozilo. Byla jsem raději sama se svými myšlenkami než, abych se je snažila nějak přebýt. Teď jsem ale v ruce jsem svírala jakousi knihu. O čem byla, jsem však neměla ani tušení. V hlavě se mi totiž stále opakovalo to slovo. Prdelko... Jako by se najednou vše rozplynulo a tohle se stalo středobodem mého vesmíru. Po dlouhém uvažování jsem se smířila s tím, že to musel být dopis od nějaké jeho bývalé možná i přítomné milenky se kterou bude stále udržovat vztah. Od našeho setkání v šatníku jsem ho neviděla. Měla jsem za to, že zmizel kvůli té jizvě. Myslela jsem si, že se za ní styděl a předpokládal, že ho za ni odsoudím. Jenže... Co když