7. A tím to všechno skončilo

 

Zastavila jsem se kousek od stolu, na kterém byly nachystané jednohubky. Natáhla jsem ruku po jedné z nich, ale náhlé mrtvolné ticho, které zničehonic panovalo celým sálem, mě donutilo zastavit se v pohybu. Ruku jsem stáhla zpět k tělu a pomalu se po své ose otočila.

Pozorovala jsem, jak všichni přítomní v místnosti, pomalu sklopily zrak. Sálem se nesl tichý šum, jak si šeptali. A mě to došlo. Tohle muselo znamenat jeho přítomnost. Přítomnost Reagana, který si ji určitě vychutnával plnými doušky. Nemohla jsem uvěřit, že přišel zrovna teď.

Vybral si pro svůj příchod skutečně tu nejhorší chvíli jakou mohl. Bylo mi proti srsti mu ukazovat mou slabost a to, že jsem schopná se mu podřídit stejně tak, jako všichni v tomto sále. Nemohla jsem ale protestovat a podívat se mu zpříma do očí tak, jak jsem chtěla. Mohl by to brát, jako výzvu. Jeho vlčí pud by ho nutil se přeměnit a ukázat mi, kde je moje místo a to jsem nechtěla.

Mé přemýšlení o Reaganovi, přerušilo až burácející zavrčení, které mě donutilo o dva kroky ustoupit. Omylem jsem při tom zavadila o okrasnou vázu, která s hlasitou ránou dopadla na podlahu. S hrůzou v očích jsem sledovala, jak se tisíc krystalových kousíčků rozptyluje po podlaze. Chlad mi přejel po zádech, když jsem si uvědomila co se stalo. 

Rychle jsem se k rozbité váze přikrčila a snažila se posbírat malé kousíčky, aby si toho nikdo nevšiml nebo si neublížil. Hlasité zavrčení se ozvalo znovu. Musel to být on. Strachy jsem upřela svůj pohled dopředu i když jsem moc dobře věděla, že nesmím.

Ustrašené oči jsem zvedla k obrovskému vlkovi s jizvou od drápů přes pravou stranu tváře. Byla vybledlá, takže ji musel mít už dlouho. Zvláštní, ale bylo, že ji vůbec měl. Vlci měli možnost rychlé regenerace, což byl taky důvod proč vlk stojící přede mnou mohl mít klidně i k stovkám odžitých roků.

Nemohla jsem od té jizvy odtrhnout pohledem. Chtěla jsem se jí dotknou a pohladit ji. Zjistit jestli je hrubá a vystouplá nebo se mi to jen zdá.

Byla jsem z toho všeho zmatená a začínala se mi točit hlava. Jak mohl mít jizvu? Nedávalo to žádný smysl. Vlci nemívali jizvy. Všechny jejich rány se zahojily a nic po nich nezůstalo, jakoby si v životě ničím neprošli. Tak proč ji měl on?

Jeho rudé oči se na mě se zájmem zadívaly a já si až teď plně uvědomila, že přede mou stojí ve své vlčí podobě.

Byl obrovský, asi tak ve velikosti poníka. Srst měl černou jako samu noc. Cenil zuby a občas cvakl na prázdno, jako by na sebe chtěl ještě víc upozornit. Byl naježený, uši stažené dozadu a tiché vrčení, které vycházelo přímo z jeho hrdla naplňovalo místnost. Zdálo se, že není ve své kůži a tahle situace se mu vůbec nelíbí.

V tento moment jsem byla rozhodnutá, že musím zmizet. Byla jsem vyděšená k smrti a bála se monstra, které stálo jen pár metrů ode mě a sledovalo mě hladovým pohledem.

Věděla jsem, že ten strach cítí každý vlk v místnosti. Nejhorší na tom bylo, že to ve všech vlcích tady probouzelo lovecký pud. Jejich vnitřní šelma je popoháněla k tomu, aby mě ulovili. 

Strachy jsem polkla nahromaděné sliny v ústech a skrz pootevřené rty se nadechla. Dostala jsem se do té nejhorší možné situace, jaká tento večer mohla nastat.

Jedna jeho velká tlapa udělala krok ke mně. A pak další. Našlapoval pomalu a pečlivě zvažoval každý svůj krok, jako by se snad bál toho, že když se přiblíží zmizím, jako bych byla nějaký přelud. Jako by celé tohle byl jen jeden velký sen a ne realita.

Jedna neposedná slza mi pomalu stékala po tváři a já tiše vzlykla, když jsem si uvědomila, že je tohle můj konec. Nebýt v místnosti plné monster věděla bych, že si toho nikdo nevšiml, ale takhle jsem věděla, že to zaznamenal každý až na ženy.

Reagan, který byl stále ve své vlčí podobě přede mnou spatřil mou slzu a ztuhl. Jako by mu někdo dal pohlavek a on si uvědomil co dělá. Jeho pohled zjemnil, přestal cenit zuby a sotva znatelně zavrtěl ocasem, jako to dělají psi, když jsou šťastní.

Olízl mi tvář smáčenou od slz a tím je i ochutnal. Tiše zapředl, jako to dělají kočky a tvář olízl znovu. Vůbec se mi nelíbilo mít jeho zuby tak blízko obličeje, protože z něj šla cítit smrt. 

Strachy jsem se roztřásla a znovu hlasitě vzlykla smiřující se s tím, že tento večer je mým posledním. 

A takhle jsem poznala svého budoucího druha. Opilá, uprostřed střepů, ve velkém sále s nežádoucí pozorností lidí okolo.