2. Odhalení skrytých tváří

 

Jako mávnutím kouzelného proutku jsem se ocitla před hlavní budovou společně s ostatními vyvolenými dívkami. Stejně jako já i ony, se dívaly na tuto stavbu s obdivem a nervozitou, kterou jsme se snažily skrýt. Avšak, kdyby tu byl některý z vlkodlaků cítil by ji z nás na míle daleko.

Za jejich nedočkavého mluvení jsme se všechny jako skupinka rozešly dovnitř, přičemž jsem se snažila v sobě potlačit veškeré pocity. Bylo mi smutno a cítila jsem se osamocená.

Všechny dívky tady šli minimálně po dvojicích, a i když jsem chápala naše rozcházející se ideály pořád mně hlodala touha myslet stejně jako ony. Sklopila jsem hlavu k zemi mírně ztracená v myšlenkách než mě vyrušil něčí hlas.

,,Snad bude mou spřízněnou duší někdo vysoce postavený." Řekla jedna z dívek, která šla jen pár kroků přede mnou a donutila mě lehce pozvednou hlavu v očekávání. ,,Taky doufám v někoho bohatého, nechci si zvykat na život, který nebude jako ten ve kterém žiju teď." Zazněl její hlas a já se za ním s nechápáním otočila. Byly peníze doopravdy to nejdůležitější o co v životě šlo? Protože já toužila po tom cítit to pouto, které mezi námi mělo být, ne se soustředit na sumu v jeho kontě. Chtěla jsem cítit tu spalující lásku o jaké jsem četla v knížkách. Něžné doteky co vyústí do dravých polibků. ,,Přála bych si, aby mě měl rád." Zašeptala jsem sotva slyšitelným hláskem než jsem vstoupila mohutnými, dvoukřídlími dveřmi dovnitř.

Uvnitř panovala klidná atmosféra a díky vonným tyčinkám se vzduchem nesla jemná vůně vanilky. V pravém rohu hořel krb a prosklená vikýřová okna ukazovala do zahrad na rozkvetlé pole levandule. 

Nedaleko oken postávala nedočkavě naše mentorka Alyssia. Hypnotizovala dveře a její šťastný úsměv, který se jí rozlil po tváři, jakmile nás zahlédla mě přesvědčil o tom, že se na dnešek opravdu těšila.

Každý ročník měl svou mentorku. A já měla paní Alyssiu ráda. Byla milá, hodná a nechovala se k nám, jako ke studentům nýbrž jako ke kamarádům jež učila základní věci, týkající se vlkodlaků. Vyprávěla nám příběhy o svém druhovy, jejich výpravných cestách a válkách, které společně prošly.

Alyssia však nebyla jen mentorkou. Byla také Lunou smečky Sun Paw, což znamenalo, že její druh držel titul Alfy. Vždy nám vyprávěla o jejich smečce a kdybych víc poslouchala její výklady věděla bych mnohem víc než to málo co si pamatuji. Má mysl, ale vždy utekla za něčím zajímavějším než byla její tichá slova, která se místností nesla jako ukolébavka.

„… a jelikož vím, že i muži se pustili do malého průzkumu, tak si myslím, že i vy si to zasloužíte, jakožto jejich nastávající družky." Šťastně zatleskala a otočila se k projektoru s bílým plátnem. Všechny jsme si vyměnily nechápavé pohledy, ale než stihla jedna z nás promluvit slova se ujala znovu Allysia.  

„Jak jistě víte, spřízněné duše dohromady svádí sama bohyně, takže výběr svého druha nijak neovlivníte. Ale to neznamená, že si je nemůžeme prohlédnout, abychom věděly, co nás večer čeká." Zasmála se svým slovům a o malou chvíli později už se na obrazovce ukázal první muž.

„Takže muž číslo jedna je..." Začala Allysia a zmáčkla tlačítko na ovladači, který ještě před malou chvílí ležel na odkladném pultu.

Před námi se promítla fotka muže, který mohl mít kolem třiceti let. Pravda byla, ale taková, že mohl v tomto světě odžít klidně i stovky let, ale díky jeho vlkodlačím genům stárnul pomaleji.

Muž na fotce měl krátce střižené hnědé vlasy. Velké, šedé oči, které ale neprozrazovaly nic dobrého, a i přes delší vousy, které měl na bradě mu byly vidět ostře řezané lícní kosti. Na krku měl pověšené řetízky. Na sobě měl tmavě modrou košili, která obepínala jeho bicepsy, protože měl ruce zkřížené na hrudi. 

Soudě podle jeho vzhledu a arogantního úšklebku to musel být někdo výše postavený. Okolo mě se ozývaly samé lichotky a lapání po dechu. 

„Ten je krásný.“ 

„Je dokonalost sama.“ 

„To musí být můj druh.“. Jen jsem pokrčila ramenem a pronesla něco ve smyslu, že má hezký řetízek. Nepřišel mi až tak zajímavý, jako ostatním dívkám tady. Na rozdíl od všech tady jsem měla jiné sny o muži, kterému jsem jednou měla patřit.

„Takže moje milé představuji vám Connora. Hlavního lovce Reaganovy smečky a možná nastávajícího druha jedné z Vás. " Všechna ústa rázem zaklapla a dívky se na něj dívaly snad s ještě větším obdivem a úžasem.

Byly jsme tu vychovávány pro obdiv k autoritám, a proto se nebylo čemu divit nad jejich reakcí a chtivými pohledy, když vyslovila Allysia jeho postavení. To se mě, ale netýkalo.

Když vynechám sebe, všechny tady v té místnosti se chtěly dostat na co nejvyšší postavení, protože jen tak mohly žít dál svůj pohádkový život. Nejlepší bylo dostat se do Reaganovy smečky nebo přímo do jeho postele.

Z Reaganovy smečky tady budou letos celkem čtyři muži, když nepočítám jeho. Jeho hlavní lovec Connor, kterého jsem teď viděly na projektoru. Potom stopař Matthew a dvojčata Callum s Ryan, kteří byli také velmi dobře vycvičení bojovníci.

Všichni byli pohlední o tom nebylo pochyb stejně tak, jako každá z nás. To bylo ale tak vše, co jsem o nich dokázala říct. Ani jeden mě ničím neupoutal na první pohled, a to mohlo znamenat jediné. Po tomto večeru si zabalím své kufry a vrátím se do normálního života. 

Konečně zase uvidím svého tatínka a schovám se v jeho hřejivém obětí. Dozvím se všechno o světě mimo vlky a navštívím země, kde jsem ještě nebyla.

Pro mou matku budu stejným zklamáním jako jsem pro ni byla doteď, moje sestra si na mě s těží za pár dnů vzpomene a jinak tady nebyl nikdo jiný, kdo by mě držel.

Promítly se fotografie ještě dalších dvaceti vlků a potom skončila prezentace. Rozhlédla jsem se kolem sebe jen proto, abych viděla nadšené pohledy všech dívek tady.

„Všichni byli sladcí Allysio, ale já si jdu pro Reagana, takže tohle pro mě bylo zbytečné." Oznámila sebevědomým hlasem Mollie a lehce poukázala na plátno, na kterém se ukazovaly fotografie mužů. O ničem jiném nebásnila od té doby, co se dozvěděla, že je stále volný.

„Nezáleží, pro koho si chceš jít ty Mollie, ale pro koho si přijdou oni." Utnula ji milým hlasem Allysia i když jsem věděla, že chtěla použít úplně jiná slova. Ty dvě si nikdy úplně do lásky nepadly a nebylo se čemu divit. Byly jako oheň a voda. Tuším, že pro každou z nich bude osvobozující až se po této slavnosti měsíce neuvidí.