9. Byla jsem v tom sama předtím, budu v tom sama i teď.

 

Sluneční paprsky se skrz okna snažily co nejvíc prostoupit do ponuré místnosti a dodat jí potřebné světlo. Hodiny, na protější stěně, ukazovaly půl osmé ráno. Rty se mi samy od sebe zvlnily do lehkého úsměvu. Nový den se probouzel k životu a něco uvnitř mě mi tiše našeptávalo, že dnešek nebude jeden z těch normálních dnů. 

Svůj zrak jsem přesunula na matku a v tu chvíli úsměv spadl z mé tváře. 

Seděla vzpřímeně na vysoké poskytované židli a ruce měla položené v klíně. Na sobě měla jeden ze svých kostýmků a probodávala mě nenávistným pohledem.

Tiše jsem se šla posadit vedle ní tak, abych neodlepila pohled od podlahy a tím ji ještě víc nenaštvala.

Strach najednou koloval celým tělem a já se bála, že už se s mou spřízněnou duší dohodla na trestu, který mě čeká. Včerejší večer se přece nemohl obejít bez následků. A i když jsem si ho nepamatovala červená skvrna, která předtím zdobila mé šaty byla od vína, které jsme měla zakázané. Už to bylo něco, za co mě čekal trest a kdo ví co všechno jsem včera večer ještě udělala. 

Jen co jsem dosedla, matka se ujala slova, jako by to pro ni byl spouštěč.

,,Můžeš mi říct, jak si to představuješ?!" Zasyčela na mě a na důraz svých slov mě silně stiskla v zápěstí, aby si plně získala mou pozornost. Než jsem se, ale stihla přiznat k tomu, že mám včerejší noc v mlze mluvila dál. ,,Máš ty vůbec ponětí o tom, jak si to svým dětinským chováním mohla celé pokazit? Tohle všechno mi může jedním slovem vzít uvědomuješ si to?! Musela bych se vrátit a znovu žít na mizině!" Moje mysl byla ale stále značně zatemněná alkoholem. Pamatovala jsem si jen povyk lidí okolo a vůni, která se mi vryla do paměti.

Muže, jehož tvář jsem si nedokázala vybavit ale jeho hlas ano. Hlas, který mě dokázal paralyzovat na místě a v mém nitru probudit něco, co jsem předtím neznala. Stovky motýlků poletovaly v mém břiše, když se naše kůže dotkla a já toužila po tom zjistit, kdo záhadný je. ,,Posloucháš mě vůbec ty nevděčná-"

Zavrzání dveří mě naštěstí dostalo z téhle nepříjemné situace, i z mých myšlenek. Díky tomu jsem měla čas promyslet si, co jí odpovím. Nemohla jsem jí vysvětlit něco, co jsem já sama potřebovala vysvětlit a děsila se toho, že už o všem ví. Na rozdíl ode mě.

Ve dveřích se objevil Connor. Pamatovala jsem si ho jako Reaganova vrchního lovce ještě z té prezentace, co nám promítala Allysia před plesem. Že by snad on byl mým druhem? To musela být matka určitě nadšená. Chtěla někoho vysoce postaveného a to se jí teď splnilo. 

Své rty jsem donutila se znovu zvlnit do lehkého úsměvu, dokud mi ovšem nespadla brada překvapením.

,,Okamžitě s ní takhle přestaňte mluvit!“ Vyjel na mou matku, zatímco na ni zpoza jeho očí rozzuřeně zíral jeho vlk. Musí to být on, kdo jiný by si na ni dovolil zvýšit hlas než můj druh? 

Svůj pohled potom přemístil na mě a já ho strachy sledovala. Bála jsem se toho co se v dalších minutách s mým životem stane. Rozhodně totiž nevypadal jako někdo, kdo si prvně vše vyslechne a potom učiní rozhodnutí ne naopak.

,,Dobré ráno, madam. Váš druh musel neodkladně vyřídit problémy týkající se smečky. S čímkoliv budete potřebovat pomoct, neváhejte a zeptejte se mě. Tohle je Bethany, hlavní kuchařka, která s Vámi teď vše probere pokud máte čas. " Větu nechal vyznít v místnost . 

,,D-Druh?" Překvapená celou touhle situací jsem zakoktala první jediné slovo, které jsem z jeho mluvení zachytila. 

,,Ano madam, Váš druh. Bohužel musím neodkladně vyřídit problém ve smečce, takže pokud mě omluvíte?" Jen jsem lehce přikývla, protože uvědomnění toho, že on můj druh není a slouží někomu mě usadilo. Najednou jsem nebyla schopná slova.

„Dobrý den, madam. Pán mě požádal, abych vám pomohla s výběrem služebnictva a menu na příští týden. Musíme probrat případné alergie na potraviny." Mírně se uklidnila a s úsměvem mi podala desky. Avšak než je přede mě stihla položil chytla je matka do své ruky.

,,Výborně, konečně nám bude někdo k ruce a alergie nemám. Na oběd bych si dala tažený vývar s domácími nudlemi a zeleninou bez masa! Trhaná kachní prsa s domácím bramborovým knedlíkem a potom dietní medovník, jako zákusek s pravou Brazilskou kávou. Nepokoušejte se mě odbýt nejakou zalévanou břečkou!" Matka spletla ruce nad stolem, povýšenecky zvedla hlavu a složku pohodila zpět k Bethany.

,,Je mi líto, ale mám zařídit služebnictvo pouze pro madam, takže pokud to madam nevidí jinak, tak vy na něj nemáte nárok. Stejně tak je to s obědy, madam zvolí, co se bude jíst a pokud vůbec budete jíst, ne vy." Usadila Bethany mou matku a mile se na mě usmála, jako by právě teď nic na její osobu neřekla.

,,Samozřejmě, že Tatum chce služebnictvo i pro nás že?" Matka si nepřipouštěla její námitky a s pozvednutým obočím se na mě podívala.

Vzpomněla jsem si na svůj slib, který jsem si dala před tím, než jsem nastoupila do limuzíny. Byla jsem v tom sama předtím, budu v tom sama i teď.

,,Řekla bych, že jim jedna dívka k ruce postačí." To byl můj celoživotně první vzdor a já se v mysli musela poplácat po rameni. Nechtěla jsem je nechat úplně bez pomoci, protože je to tu pro ně nové a nikoho tu neznají. A taky, jsem měkká. Nebyla jsem zvyklá jí odporovat ať už se jednalo o cokoliv a už tohle bylo něco co rozhodně nečekala.

,,Jak si přejete, madam." Bethany přikývla a zapsala si nějaké poznámky do papírů, které držela v ruce.

,,Pro každou jedna. Že ano Tatum?" Matka zvedla jedno obočí a já na sucho polkla. Ne, musím být silná, nesmím sebou nechat stále vláčet. Byla jsem v tom sama předtím, budu… .

,,Ano." Kuňkla jsem a sklopila pohled. 

,,A abych nezapomněla, tady je váš telefon. Reaganovo číslo je nastavené v předvolebně. Máte mu zavolat okamžitě, jakmile jej obdržíte. Domluví se s Vámi na podrobnostech. " Bethany mi podávala přes stůl dotykový telefon. Přejela jsem prstem po obrazovce, která se v tu chvíli rozsvítila. 

Zakryla jsem si ústa rukou a doufala, že tím zakryji rudnoucí tváře. Na tapetě byl muž. Urostlý muž, který byl opálený, jako by právě teď přijel z exotické dovolené. Svlečený do půli těla a focen u zrcadle v koupelně přesně v té ložnici, kde jsem se probudila. Svaly měl perfektně vyrýsované a dlouhé tmavě černé vlasy spletené do copu na týlu. Ta fotka vyzařovala sex, sílu a moc, kterou měl nade všemi a teď už i nade mnou.

Jednu polovinu obličeje měl zakrytou telefonem. Byl nádherný. Jinak nádherný než ostatní vlkodlaci. Byl výjimečný už jen tím, jeho tvrdým pohledem, kterého jsem se bála, ale přitom mě k sobě přitahoval, jako magnet. 

Nechtěla jsem ho proti sobě poštvat ještě víc, a tak jsem tedy udělala to, co mi Bethany řekla. Otevřela jsem kontakty a odešla dál od matky, aby nemohla slyšet hovor.

Nesouhlasně na mě zavrtěla hlavou, ale já jsem se rychle otočila a dělala, jako bych ji neviděla. Vytočila jsem jediné číslo v kontaktech.