24. Co když přijde a já se mu neubráním...

 

Vzduch změnil svou příchuť, začal chutnat hořce a trpce. Vše jakoby se zdánlivě zpomalilo. Tlukot Flořina srdce se zrychlil. ,,N-Nathane?"  Jeho jméno vyslovila se strachem. Uslyšela za sebou dopad kroků, ale nenamáhala se otočit. Věděla, že kroky patří muži, který předtím seděl na žíněnkách. 

---------------------------------------

Přešel ke mě a jeho ruce se mě něžně dotkly. Chytl mě v pase a lehce nadzvedl. Nechal celé tělo přejet přes to jeho a má ústa vypustila tichý, sotva znatelný vzdych. Když mě postavil, prudce jsem k němu zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. 

,,Nad čím přemýšlíš?" upřel svůj pohled někam za mě. ,,Nad tím, jak by chutnala jeho krev... nad tím, jak bych mu roztrhal hrdlo a jeho krev by byla všude, ale předtím bych ho pořádně mučil! Křičel by bolestí a prosil o pomoc... ta by, ale nikdy nepřišla." Pohladila jsem ho po tváři a jeho oči se na mě teď zaměřily. Mým tělem to lehce otřáslo. ,,Klid... nic se nestalo... jen... jen mě vyzvedl nahoru." lehce zavrčel mým směrem a kdyby mě stále nedržel v pase byla bych od něj minimálně na dva kroky vzdálená. 

,,Nathane dýchej... přestaň nad tím přemýšlet. Zbytečně tě to trápí." řekla sem mu co nejmilejším hlasem a lehce ho obejmula. Spokojeně obmotal své ruce kolem mého těla a tiše mi, jako kotě předl do ucha. 

-----------------------------------------------

,,Bojím se." zaznělo po chvíli a já si ji přitáhl ještě víc do objetí. ,,Čeho?" nevím o ničem co by ji mělo ublížit... nebo snad... . ,,Že přijde někdo, kdo mi bude chtít ublížit a já nebudu umět bojovat." políbil jsem jí do vlasů a tiše zašeptal ,,Budeš... jsi moje malá družka. Budu vždy u tebe. Už ti nikdo neublíží." se strachem se na mě podívala. ,,Ale co když ne? Co když se něco stane a ty tam nebudeš? Co potom?"  po tváři jí steklo pár kapek slz. Pár členů smečky se po nás ohlídlo a já je zpražil pohledem. ,,V tu chvíli už budeš umět bojovat. Naučím tě vše co umím. Postav se k tomu zrcadlu. Začneme hned dnes... stínování je základ. Stínováním sleduješ svoje tělo a děláš údery do vzduchu, které nakonec aplikujeme na pytel a potom na soupeře. Ruce si dáš takhle k tělu, lehce si přidřepni a ruka se natahuje za tvým úderem..." ukázal jsem Floře různé chvaty a kopy a ona je po chvíli začala opakovat. 

--------------------------------

Bylo to únavné, ale zároveň mě to bavilo. Mé tělo poháněl adrenalin, protože jsem přitom myslela na dětství... . Všechny jehly, které mi bodly do těla... . Každou ránu co darovali mému tělu. Každou nadávku jsem obrátila v úder, který sem věnovala pytli, ale v hloubi duše věděla, že patří jim! Vše jsem ze sebe dostala.

Když jsem uslyšela potlesk zastavila jsem pytel, aby mě neuhodil a otočila se. ,,Jde ti to, ale tím jak  děláš ty údery cíleně se rychleji unavíš,, usmál se na mě a přišel blíž k pytli. ,,Nepovídej... ani jsem si nevšimla...,, odpověděla jsem mu a otřela si kapičky potu z čela. ,,Nesmíš nad tím tolik přemýšlet. Taky se nesoustřeď jen na jedno místo... pokud si protivník nekreje břicho udeř tam! Když budeš měnit místa úderu zabere ti to víc času a tolik se neunavíš... ,, usmíval se na mě a já souhlasně přikývla. 

Poslechla jsem ho a přestala se soustředit jen na jedno místo. ,,Přesně a ještě při úderu vydechni vzduch. Když se k němu třeba takhle postavíš zády otočíš zase celým tělem a jakoby nadskočíš. Když vykopneš nohu dost vysoko povede se ti ho trefit přímo do krku nebo do obličeje. Pokud ne tak zasáhneš třeba žebra a potom ho můžeš kopnou do obličeje, protože se zohne a to bude bolet ještě víc a s tvou výškou to půjde lépe." nevině se na mě usmál, když kopl do pytle, který se odrazil od stěny za ním a část omítky spadla. ,,Fajn, jde ti to. Mě tím, ale neohromíš... taky umím vařit a nechlubím se tím! Kdo byl ten co zničil pánvičku hmm?,, ušklíbla jsem se a sundala si rukavice, které mi podal už na začátku, když jsme blbli před zrcadli.

-----------------------------

Vtáhl jsem si ji do náruče a políbil do vlasů. ,,Vždycky musím mít něco navrch, abych tě mohl chránit drobku." lehce mě praštila do hrudi a já se zasmál. Byl jsem rád, že se konečně vše lepší... . 

,,Nechcete si spíš najít nějaký hotel?" zazněl hlas za námi a oba jsme se tam otočili. Zaměřil jsem se na muže, který nás s úsměvem sledovat. Okolo pasu měl utaženou černou bundu s roztrhanými rukávy. Barva už dávno vybledla a já se nad tím kusem hadru zamračil. Stále tu odpornou věc nosil. 

Dlouhé měsíce na cestách se na něm podepsaly. Jeho pravou ruku zdobilo tetování stromu, které předtím neměl. Dříve krátce střižené vlasy měl teď rozpuštěné a sahaly mu skoro po ramena. V obličeji měl vypsaný pro něj typický vražedný pohled. Stále šla vidět bolest, kterou cítil... stačil jediný pohled do jeho očí abych zjistil to co jsem potřeboval... nenašel ji. ,,Talone?" zeptal jsem se nevěřícně... ,,Ahoj bratříčku, nebo snad říct Alfo všech Alf Nathane a družko nebo se pletu a jsi stále takový?"