19. Nathan Volkov

 

Prohlížela jsem si  ceny cereálií a hledala ty nejlevnější, když do mě moje kamarádka Karin bouchla, abych jí věnovala víc pozornosti. To poslední co jsem teď chtěla, bylo někam jít... chtěla jsem jen postel a klid. Nebylo divu, když mi před chvílí skončila směna v baru. 

,,Zkus to alespoň jednou, bude se ti to líbit a něco pro sebe uděláš!" ,,Ne." zavrtěla jsem hlavou a dál prohlížela regál s cereáliemi. To poslední co mi v životě chybělo, bylo cvičit v potem páchnoucím fitku. ,,Tak víš co? Já mám nápad." usmála se a já si povzdechla a nesouhlasně zakroutila hlavou, ale pak jsem nahodila úsměv, protože jsem cereálie uviděla za ní v regále. Zase to tu přeskládali!

,,Poslouchám." zabručela jsem, když měli ty co jsem chtěla vyprodané, musela jsem hledat nějakou jinou levnou náhradu. ,,Neposloucháš." odpověděla mi a vytrhla mi nákupní seznam z ruky. ,, Kdyby jsi mě poslouchala, nehledáš neustále cereálie!" Pousmála jsem se tomu, jak moc mě má kamarádka za těch pár měsíců zná a opřela se o regál ve velkém supermarketu. ,,Dobře, teď už tě poslouchám, povídej."

 ,,Zaplatím to! Takže tam se mnou půjdeš? Prosím a taky to bude můj dárek k narozeninám, který si dokonce zaplatím." vykřikla šťastně, tleskla rukami a už kráčela pryč. Než jsem jí stihla odpovědět, že její narozeniny jsou až za půl roku, křičela na mě poslední větu přes půl obchodu. ,,Jen aby jsi věděla v deset pro tebe přijedu a pokud to bude nutné vytáhnu tě z postele násilím." s povzdechnutím jsem odnášela cereálie k pokladně a těšila se na chvilku klidu a spánku, která mě čekala před cvičením. 

,,Je dokonalý, jeho fotky jsou snad všude, kam se podíváš a každý ho zná... tedy krom tebe. Je to pár měsíců co ho nechala jeho družka a někam utekla, ale nikdo neví, kde se schovává. A předem říkám, že je můj tak na něho ani nemysli Floro!" mrkla na mě Karin než otevřela dveře posilovny, nad níž byl název box-gym. A pokud Vám to ještě nedošlo... nešlo jí o to, že bude cvičit, ale o to aby sbalila toho chlapa co to tu vlastní. Jak už jste o něm slyšeli je bohatý, svalnatý a to nejlepší pro ni... je svobodný!

,,Dobrý den, vítejte v box-gymu, permanentku máte?" usmála se na nás hezká blondýnka. ,,Rozhodně, proto mám na břiše tuk, protože mám permanentku že jo." ,,Floro." ucedila Karin a usmála se na recepční. 

,,Stačí nám na dvě a půl hodiny." ,,Tak dlouho tady ani nebudu." zafuněla jsem a přehodila si tašku s ručníkem a pitím na druhé rameno, protože byla těžká. Nebudu Vám lhát, za těch pár měsíců jsem se změnila... a to poslední na co jsem myslela byl nějaký chlap! Stále jsem cítila, že mi Nathan chyběl, ale díky své hrdosti jsem si to nepřiznala. Moje mysl utíkala ke knihovně... jaké by teď asi bylo se procházet mezi regály a sledovat šťastné úsměvy lidí. Knihovna rostla a já to málo co mi z výplaty zbylo věnovala jí.

,,Třeba se vám to zalíbí." mrkla na mě usměvavá blondýnka, když mě vyrušila ze snění. ,, Na to bych moc nesázela, pravděpodobnější je, že jsem tu naposledy." odpověděla jsem a vydala se mezi stroje u kterých jsem ani nevěděla na co jsou. 

Zaposlouchala jsem se do hudby, která hrála celou posilovnou. ,,No alespoň něco pozitivního." kývla jsem na Karin a ukázala směrem k reproduktorům. Písničku The Resistence od Skillet. Tuhle písničku jsem měla ráda a sem se vážně hodila. Byla dynamická a budila ve vás potřebu nevzdávat se. ,,Hmm je divná, ale víš co to tím pádem znamená?" usoudila Karin a pak šťastně vyskočila. 

,,Tu písničku si pouští jen když je v ringu." ozval se vedle nás dívčí hlas. ,,Kdo?" otočila jsem se na ní. ,,No Nathan Volkov, pouští si tuhle písničku pořád dokola." ,,Je tady?" vypískla šťastně Karin na nějakou holku co jí odpověděla místo mě. ,,Jasně v ringu, doporučuji se jen tak nenápadně projít okolo. Stojí to za to..." přikývla ta holka a šťastně nasedla na kolo. 

Dívala jsem se na ní jak šlape a přitom se usmívá. ,,Tak já se jdu kouknout a ty mezitím koupíš pití?" ,, Mám sebou vodu jestli chceš tak ti dám, beztak to tady není  dobré." ,,Tu vodu ani nevytahuj, sem si vlastní pití nosit nesmíš." zavrtěla hlavou a zamračila se na mě. ,,A to jako proč?" to poslední co mi scházelo byl šumivý prášek v pití. ,,Místní pravidlo." řekla a pak se otočila zády, ale dál mluvila ,,Jdu si pro svého budoucího manžela. Za deset minut sraz tady." Dívala jsem se za ní jak odchází a přemýšlela nad tím, že mám stále možnost utéct. Měla jsem zvláštní pocit... tohle místo bylo... divné. 

,,Nedohrála takhle náhodou před chvílí ta písnička?" podívala jsem se na holku na kole co nám předtím odpověděla. ,,Jo a?" nechápala mě. ,,Hraje znovu." ukázala jsem na obrovské reproduktor. ,,Říkala jsem že když je Nathan v ringu, pouští si tuhle písničku stále dokola to jsi mě neposlouchala." pokrčila nechápavě rameny a dál si mě nevšímala. 

,,Skvělý takže tu nebudu poslouchat nic jiného." postěžovala jsem si pro sebe a došla k baru u kterého nemíchaly drinky s  alkoholem, ale práškem. ,,Dáte si?" podíval se na mě mladý klučina, který tu určitě po směně cvičil. ,,Alkohol tady asi nemáte že nebo alespoň mojito namíchat umíte? Limetkový džus, máta a bílý rum by mi v tom stačily!" Vystrašeně se na mě podíval a ukázal na sypké směsi za ním. ,,A co je co? Jinak co nechutná jako prášek, ale připomíná to alespoň trošku dané ovoce?" ,,Všechny jsou dobré a záleží hlavně na tom jakou příchuť máte ráda. Mám tu kokos, jahodu, višeň..." ,,Dám si jahodu."

,,Ještě jsem neslyšel že by se tu někdo ptal na mojito Floro, asi ho budu muset přidat do nabídky" uslyšela jsem za sebou hlas... moc, moc známý hlas a právě v tu chvíli mnou projela vlna strachu. Rozeznělo se další opakování písničky The Resistence a jeho ruce se dotkly mých boků, přejel mi nosem přes krk a lehce mě na něj políbil... projela mnou vlna strachu a já věděla, že tohle je můj konec...