32. I zdi mají uši

Ležela jsem v horké vaně plné bublinek ze které pomalu stoupala pára. V pozadí mi hrála jedna z Nathanových gramofonových desek a já si ji tiše pobrukovala do rytmu. 

Nikdy jsem jeho zálibu v nich nechápala, ale tahle chvilka byla dokonalá. Chybělo jen jedno... nebo snad jeden?

Gramofonová deska prvně pod silnou pokrývkou prachu tiše zapraskala, ale o malou chvíli později se místností rozezněl jeho hlas.  *,,Yesterday, all my troubles seemed so far away, Now it looks as though they're here to stay, Oh I believe in yesterday." Broukala jsem si ji i když jsem věděla, že jsem mimo rytmus a neumím slova.

Po chvilce jsem cítila, jak se konečně mé svaly uvolnily. Úlevně jsem vydechla a lépe se posadila. Nohy jsem si položila na okraj vany a zavřela oči. 

Když začínala voda chladnout vzala jsem si šampón na vlasy a jemně si ho do nich vmasírovala. 

Zrovna jsem si je ručníkem sušila, když jsem uslyšela bouchnutí dveří od pokoje. Usmála jsem si, když jsem si v mysli představila jeho obličej. Srdíčkové rty a zlatavé nitky v očích, když se měnil na vlka. Zkousla jsem si ret a tiše našlapovala z koupelny i když jsem tušila, že mě musí slyšet. 

Nakoukla jsem ven a chtěla na něj vybafnou, ale nebyl to on. K mému překvapení to byla právě Karin. Usmála jsem se a chtěla se jí zeptat jestli něco nepotřebuje, ale její hlas mě donutil zastavit se v pohybu a schovat se za nedovřené dveře. ,,Jsem tady neboj se vrátím jí to i za Talona!" škodolibě se zasmála. Přes nedovřené dveře jsem viděla, jak si sundala mikinu. Opatrně jsem je zavřela a doufala, že nezavržou.

Potom jsem tam stála ne místě a nebyla schopná pohybu.. Cítila jsem, jak se mi začíná těžce dýchat a mám sucho v puse. Další věta mě, ale donutila poodstoupit o dva kroky dozadu. 

,,Sakra! Jak je možné že ji ten idiot nemůže najít?! Nedluží mu tak náhodou?! Řekni, že mu za jejich smrt zaplatím!" nadávala do telefonu Karin a já slyšela, jak dopadají kousky oblečení na podlahu.  

Nic mi nedávalo smysl. Co měla komu vrátit ta dívka za Talona? Kdo měl koho najít? A hlavně, komu dlužila peníze? Mohla bych ji pomoct. 

Slyšela jsem šustění povlečení a svraštila obočí do úzké linky. Zatnula jsem čelist až mě zabolely zuby. Co to dělá? 

Slzy se mi nahromadili do očí, když jsem zaslechla její poslední větu. ,,Fajn! Vyřeš to, ale teď mě nech si užít už to potřebuju!"  

V tu chvíli jsem přestala vnímat okolí. Bzučelo mi v uších, jako bych tam měla roj včel. Slzy mi stékaly po tvářích a já sledovala svůj odraz v zrcadle. Z vlasů mi kapaly kapičky vody a já tiše posmrkávala. 

Nadzvedla jsem koutky úst do lehkého úsměvu. Vypadala jsem strašidelně a divila bych se tomu, kdyby se mě Karin nelekla a neutekla někam daleko. Znovu se to stalo. Jsem sama... sama a zlomená.

Zaslechla jsem až Nathanův křik, který mě vrátil do reality. ,,Co tu kurva děláš!" ,,Ale zlato, nakupování bylo dokonalé a já ti přece slíbila ten krajkový komplet, ale nechci aby si mi ho hned roztrhal." odpověděla mu a já slyšela její smích. 

,,Řekl jsem ti to dost jasně no ne?! Já družku mám! Teď se sbal a vypadni. " slyšela jsem zapraskání parket. Někdo z nich se pohnul, ale já na sebe stále odmítala upozornit. Překvapovalo mě, že mě neslyší, ale byla jsem za to ráda. 

Popošla jsem blíž ke dveřím ,ale pokračování jejich rozhovoru jsem neslyšela. Věnovala jsem se jen jejich tlumenému hlasu. Nezaznamenala jsem prádelní koš, přes který jsem dopadla na tvrdou kachličkovou podlahu. Další slzy mi stekly po tváři a já už nezvládala zadržet hlasité fňuknutí. 

Vystrašeně jsem se podívala na dveře, které se otevřely. ,,Miláčku jsi v pořádku?" Ozval se vedle mého ucha Nathanův uklidňující hlas a já se mu podívala do tváře. V tu chvíli jsem si uvědomila jedno. 

----------------------------------------------

*,,Yesterday, all my troubles seemed so far away, Now it looks as though they're here to stay, Oh I believe in yesterday." - Včera, všechny mé starosti zdály se tak daleko, Teď to vypadá, že tu zůstanou, Oh, věřím ve včerejšek.