16. Postupujte pomalu na každého vyjde řada...

 

Dnešní den byl velice náročný. Byla to spousta papírování, vyplňování, hledání knížek a seznamování s lidmi ze smečky, kteří přišli. Mrzelo mě snad jen to, že nepřišel žádný člověk... . 

Dnes jsem totiž poprvé otevřela pro všechny kolemjdoucí a hlavně  členy Nathanovy smečky dveře své vysněné knihovny a i když nepřišlo moc lidí, byla jsem šťastná i za těch pár kteří si zde založili průkaz!

S úsměvem jsem zavřela a zamkla dveře, vydala se pomalou chůzí směrem domů... a jak už jsem zmiňovala na začátku, že dnešek byl náročný...  sotva jsem přišla do ložnice unaveně jsem padla do postele a sladce spala až do rána. 

Nemyslela jsem na žádné téma ohledně toho, že můžu být tkadlena, nepokoušela jsem se nic zkoušet a okolí asi také ne... . Protože když včera spadla jedné  paní knížka, dopadla klidně na zem i když jsem přes polovinu místnosti máchla rukou ve snaze ji zachytit a udržet ve vzduchu... . 

--------------------------------------------------

Rozednívalo se. Nový den se pomalu probouzel k životu a noc upadala do zapomnění při východu slunce. Flora stále spala stočená do klubíčka a tiše pochrupovala. Přemístil jsem svůj pohled zpět k papírování a četl další smlouvy, požadavky a věci ohledně ringu co je ve sklepě... .

Ozvalo se zašustění přikrývek a já zvedla pohled od rozečtené smlouvy. Dnes jsme toho museli hodně probrat. První z věcí, které musíme vyřešit je pomoc do knihovny... večer přišla, padla do postele a spala až do teď... začínám se o ni bát a proto mám dvanáct vhodných uchazeček, které hledají  práci. A poté musíme probrat i tu hloupost co ji včera napadla... . Ale ať vás uvedu do včerejší situace... ! 

,,Kolik to všechno stálo?" šeptala mi do ucha, když jsem jí objímal a vychutnával si její blízkost. ,,Pár knížek a poliček nic nestojí" vtiskl jsem jí polibek do vlasů a vyhýbal se tomu konkrétnímu co chtěla slyšet. ,,Já myslela tuto budovu, rekonstrukci, lidi co mi tu pomáhali vše poskládat... " upřela jsem na něj svůj pohled... naštěstí v tu chvíli přišel Bjorn, že potřebuje knížku, pro svou družku, která čeká vlčata. S úsměvem se vydala k regálům a vysvětlovala co, kde je. 

Pozoruji, jak se pomalu probírá ze spánku a zničeně se s naříkáním posazuje. Okamžitě se ve mně zvedl pud ochranitelského vlka a netrvá to ani dvacet sekund a svírám ji v náručí. Neodporovala, zřejmě na to neměla dost síly a tak se ke mě jen natiskla.

,,Mám ti něco přinést? Snídani nebo jen čaj?" zamračeně na ni hledím, když zavrtí nesouhlasně hlavou. ,,Můžeš dnes zůstat v posteli a ..." následovalo zívnutí přičemž si rukou přikryla ústa a potom se zachumlala víc do mé náruče a zavřela zase oči. ,,Já se jen musím probrat, dej mi minutku, budu v pohodě a půjdu do knihovny." Začala se v mé náruči mírně protahovat a já se musel pousmát, když po chvilce znovu usnula.

-------------------------------------------

Slyšela jsem, jak někdo zaklepal na dveře a tiché vrčení, které vycházelo odněkud zezadu. Zloděj, vrah, krvelačná bestie...  Rychle jsem se vymrštila do sedu, popadla polštář a trefila útočníka za sebou. ,,Máš docela rychlé reflexy a taky jsi první žena, která mě chce umlátit polštářem" smál se Nathan, když ve své ruce držel část polštáře. ,,Och... promiň já jsem nevěděla, že jsi to ty... strašně moc se ti omlouvám... já jsem... " svou větu jsem nedořekla protože se mi jeho rty přitiskly na čelo. ,,Někdy moc mluvíš a z toho potom blábolíš... vstupte!" vystrašeně jsem ho sledovala a až potom mi došlo, že vlastně někdo klepal na dveře. 

Do místnosti vstoupila mladá dívka. Podala Nathanovi obálku, uklonila se a jak rychle přišla tak i zmizela. Nathan otevřel obálku a se zamračením četl než na mě začal křičet...

,,To mi ani trochu nevěříš, aby jsi mi tohle řekla? To pro tebe opravdu nic neznamenám?!" křičel na mě, až jsem se strachem přikrčila. Nic jsem nechápala... . Hodil po mě kus papíru, který byl z té obálky a odešel neznámo kam.

Tolik chvil promeškal jsi, avšak svůj život dál v temnotě užíváš si... .

Tlapy chladnou, tep zpomaluje, srdce tvoje krvácí... družka tvá tě za zády podvádí...

Za maskou vílí schovává se zas, avšak prastarou tkadlenu hledat v ní máš...

Svůj pohled do zrcadla upíráš, mezitím co se ti ona v tichosti dál vysmívá... 

Dech trhavější máš, avšak pravdu ti dál zapírá...