18. Horečka...

Převlečená a zabalená v dece jsem ležela v posteli a poslouchala slova doktora. ,,Horečka se snížila, předepíšu Vám léky a pokud se to zhorší, budete muset do nemocnice.“  Řekl doktor směrem k Oktagonovi, když si balil své věci a vytahoval bloček, do kterého začal něco psát. Nakonec si potřásli rukou a doktor odešel. V místnosti jsem zůstala jen já a on.

,,Měla jsi opravdu vysokou horečku. Co jsem měl podle tebe dělat?“ Řekl hne poté co si všiml mého naštvaného pohledu, kterým jsem ho probodávala.

Mluvil klidným hlasem, a to mě znepokojovalo. ,,Cokoliv! Cokoliv jiného! Ale nestrkat mě hned do sprchy, a ještě k tomu tam se mnou lézt!“ Dotčeně se na mě podíval a pravou rukou na sebe ukázal.

,,Musel jsem něco udělat!" Řekl na svou obhajobu.

,,Musel jsem rychle zasáhnout nešlo jen o tebe.“ Zopakovala jsem jeho slova s lehkou ironií. ,,Dobře, příště až budeš mít zase čtyřicítku, tak mě to bude jedno.“ Při jeho slovech se pomalu zvedl z postele a obcházel ji směrem ke dveřím. Lehce mě při jeho slovech bodlo u srdce, ale zatřásla jsem nad tím hlavou.

Zastavil se až u dveří, když jsem prolomila ticho, které mezi námi nastalo. ,,Nemůžeš mě tu nechat!“ Vykřikla jsem a chvíli na to se na mě podíval znepokojeným pohledem. ,,Musíš odpočívat nebo jsi neslyšela slova doktora?“ Zeptal se mě, jako by to snad nebylo nadevše jasné.

,,Tahle místnost mě, ale dusí. Nebýt těch oken je celá propadlá temnotě! Ani kytka tu není a beztak by tu žádná z nich nerostla!“ Řekla jsem neklidně a sledovala, jak se jeho tělo lehce napnulo, ale hned na to se usmál.

,,Můžeme jít sledovat film.“ Nechápavě jsem se na něj podívala a zopakovala jeho slova v otázce. ,,Film? A společně?“ Rukou jsem ukazovala mezi nás dva a nevěřícně ho sledovala.

,,Jo. Odpočiň si, já to zatím nachystám.“ Ani nepočkal na mou odpověď a zmizel za dveřmi. Naštvaně jsem bouchla pěstí do matrace. Dokonce i odpočinek mi bude přikazovat!

Chvíli na to jsem se, ale pohodlně položila v posteli a usmála se. ,,Film je ale dobrej nápad. Možná zase nebude takový vůl, jak se prvně ukázalo. Taky se ho možná přestanu bát pokud se bude chovat dál takhle.“ Souhlasně jsem znovu pokývala hlavou nad svými slovy a dál sledovala dveře, kterými odešel.

Místnost po chvíli propadla temnotě. Měla jsem pocit, že čas najednou utíká až příliš rychle. Otočila jsem se v posteli, abych sledovala hvězdy z jejího pohodlí a přemýšlela nad vším, co se poslední měsíce událo. Vzpomínala jsem na své poprvé a na to, jak si mě označil. Jak se jeho ostré tesáky zabodly do tenké kůže na mém krku. Dodnes tam mám skoro neznatelnou jizvičku ve tvaru dorůstajícího měsíce.

Najednou jsem ucítila, jak se postel vedle mě prohnula. To se už stihl vrátit? Ani jsem ho neslyšela vejít.

Zavřela jsem oči a snažila se ani nedýchat, jen aby nepoznal, že nespím. Nechtěla jsem s ním mluvit. Ani jsem nevěděla, o čem bychom mluvili. Bylo toho tolik ale ani jedno z témat jsem momentálně nechtěla rozebírat.

Možná to byl strach co mě držel zpátky a bránil mi ve vyřčení slov. Nebo i myšlenka co se pomalu rodila v mé hlavě, stejně jako v mém srdci, zatímco jsem tu ležela. Žralo mě svědomí, protože jsem mu stále neřekla tak jednoduchou a přitom tak moc složitou větu. "Jsem anděl."

 ,,Vím, že nespíš.“ Ozval se chraplavý hlas blízko mého ucha. Cítila jsem, jak se jeho rty dotkly kůže na mém krku, přesně v tom místě, kde si mě tu osudnou noc označil.

Přidušeně jsem vydechla zadržovaný vzduch z plic a užívala si rty které sály tenkou kůži na mém krku. Oktagon se ode mě po chvíli oddálil a já povolila své křečovitě napnuté svaly.

,,Možná jsem spala." zašeptala jsem tiše a doufala, že má slova nebude dál řešit. ,,Ne, poznal jsem to. Nechceš se mnou mluvit? To tě stále štve ta sprcha? Tak promiň, ale chtěl jsem ti pomoct!" řekl upřímně. V jeho hlase šel slyšet vztek, ale i strach, který cítil, když jsem měla vysoké horečky ,,To ne." Špitla jsem, ale na pravdu jsem se nezmohla. 

Cítila jsem ruku, která se dotkla mé paže a lehce po ní přejížděla. Jeho dotek ve mně vyvolával zvláštní pocity, které jsem nebyla schopná popsat. Nemohla jsem říct, že to bylo nepříjemné, ale o opaku jsem taky mluvit nemohla. Bylo to někde na hranici. Možná to bylo tím, že jsem si nechtěla připustit , že by mezi námi někdy mohlo něco být.

Nevěděla jsem, jestli se jeho dotekům bránit nebo by to bylo zbytečné a on by stejně dosáhl svého. Stále to byl predátor, který si momentálně pohrával se svou obětí. Znovu jsem ztuhla a zaťala všechny svaly v těle, když mi tato myšlenka vyvstala v mysli.

,,Chci… chtěl bych to všechno zkusit znovu.“ Vystrašeně jsem se na něj podívala hned, co tato věta opustila jeho ústa. Co všechno?

V očích se mu na chvíli usadila nejistota, kterou musel vyvolat pohled do mých vystrašených očí. Tu však okamžitě s nepřirozenou rychlostí zamaskoval, jako by se mi snad bál ukázat své pocity. Na oplátku já byla jako otevřená kniha, ve které se dalo listovat. Nikdy jsem neuměla skrýt své pocity a obdivovala lidi, co toho byli schopní.

 ,,Jak?“ Na víc slov jsem se nezmohla. Byla jsem zaskočená jeho větou a nevěděla, co od něj můžu čekat.

Vytáhla jsem se výš v posteli a zády se víc přitiskla na matraci. Pomalu, jako predátor se ke mně přibližoval a já cítila, že před ním nemám kam utéct.

Postel pod jeho vahou znovu tiše zapraskala, když se na ni posadil těsně vedle mého pasu. Ruce položil podél mých ramen a zapřel se do matrace celou svou vahou. Hlavou se skláněl k té mojí a naše rty se skoro dotýkaly.

Jeho oči se přesunuly a skenovaly můj krk. Hlasitě jsem polkla, když se ještě víc přiblížil. Mezi námi už nebyl ani milimetr prostoru.

Jeho rty se dotkly mého krku a vyvolaly tak elektrizujících chvění. Z úst mi uniklo nevědomé zasténaní, které ale utišil svými rty.

,,Chtěl bych vrátit všechno špatné co se stalo a napravit to do poslední sekundy. Chtěl bych tě chránit před krutostí okolního světa a nikdy nikomu nedovolit ti ublížit. Stalo se tolik špatných věcí, kterých lituji ale on nebo ona nás k sobě táhnou." Pohladil mé bříško a já se poddala pocitu, který jsem cítila. Byl stejný jako tu noc. Chtěla jsem to? Chtěla jsem znovu všechno riskovat jen pro jednu noc?

,,Chtěl bych tě víc poznat, vědět na co myslíš co se ti líbí. Sakra já vím, že jsem to všechno zvoral, ale dej mi šanci. Dej mi ještě jednu šanci ti dokázat, jaký jsem a jaký můžu být. Dovol mi ti znovu dokázat jaký jsem. Chci ještě jednu noc." Řekl pevným hlasem, kterým mi nedával moc šancí na výběr. Mě to, ale nevadilo. Možná to bylo kouzlem okamžiku nebo jeho slovy, ale nechtěla jsem jen jednu noc. Chtěla jsem každou noc, ráno i dopoledne.  

Oktagen mě sledoval jako jestřáb svou myšku. Místnost se náhle naplnila těžkým vzduchem a já se zapřela víc do matrace ve snaze být od něj co nejdál. Tohle nejde! Co když se objeví někdo další a já budu zase na útěku?

,,Nemusíš se bát. Neublížím ti.“ Jeho oči byly jemné, natahoval ke mně ruku a lehce hladil mou tvář. Konečky svých prstů lehce uvolnil gumičku, která mé vlasy držela pevně stáhnuté do drdolu. Vlasy mi spadaly přes polštář a on je svou velkou rukou lehce prohraboval.

,,Jsi dokonalá.“ Zazněl jeho chraplavý hlas kousek od mého ucha a nebýt lampičky, kterou zhasl viděl by červeň, která se mi usadila na tváři.

,,Dobrou noc.“ Zašeptal do ticha noci, když se položil vedle mě na bok. Jeho vůně obklopila celé mé tělo a všechny myšlenky znovu zahnala do pozadí. Tichým hláskem jsem mu stejná slova zašeptala, ale usnout jsem nemohla. Jeho čin mě vyvedl z míry.

,,Co když nechci jen jednu noc?" zašeptala jsem do ticha noci, které přerušovalo jen jeho dýchání, když jsem si myslela, že už spí.