2. Tak tohle jsem já...

 


Pokud jste to dočetli sem... co si to trošku víc rozebrat? Jmenuji se Flora, ale tady mi tak nikdo neříká a asi už nikdo neřekne. Jsem tu už od svých osmi let, jako taková "pokusná" krysa? Jo... takhle by se to dalo říct! Když vymyslí nový lék a přežijí to myši jsem na řadě já. Ale nejsem jen to... jak jste si mohli všimnou tak jsem se postupem času naučila být i dobrý boxovací pytel... . Ale nechme toho humoru... . O pohádkách jsem vám už vyprávěla na začátku a tak je na čase přenést se do reality. Ukázat si svět zase takový, jaký je! Takový, jaký ho všichni známe!

Ten muž, který právě odešel si kdysi říkal můj tatínek... . Moje maminka umřela, když jsem měla asi sedm let, ale to už si pamatuji jen matně. Napadla nás smečka vlků a já si dlouhou dobu myslela, že to bylo jen náhodou... že jsme byly ve špatnou chvíli na špatném místě.... 

Nebyla to náhoda... tím dnem jsem nepřišla jen o milující maminku, ten den jsem ztratila i tatínka... protože tohle co tu bylo, je monstrum prahnoucí jen po mém utrpením... ! 

Otec mě sem prodal proto, aby měl vyšší postavení. Maminka to nechtěla dovolit a tak ji jeden z těch vlků roztrhal přímo přede mnou... . Nenávidím je! Nenávidím všechny vlky!

Postupem času, co jsem byla vězněná se z otce stala Beta... tedy pravá ruka Alfy a tomu bylo jedno co se mnou vlastí otec dělá a víte proč? Protože rodiče rozhodují o tom, co se s námi děje dokud si nás nenajde náš druh... jak směšné nemyslíte? Hniju tu už deset let a žádný se ještě neukázal... . A víte vy co? Já druha nechci! Kašlu na to "žili spolu šťastně až navěky!" On nepotřeboval doteď mě, tak já odteď nepotřebuji jeho!

Vlekli mě chodbami k místnosti na odběr... . ,,Moc si nezvykej, roztáhni křídla a setřep prach. Alfa je už nahoře a chce ho do minuty, je velmi naštvaný, protože... ." Hodil po mě skleněnou lahvičku, kterou jsem tak, tak chytila a pokračoval ve svém monologu. 

A i když jsem se tak moc snažila proměnit, byla jsem moc slabá i na to udržet oči otevřené a vnímat jeho slova. ,,...je tu jeden muž co tady nenašel svou družku a to cítil její bolest! Tak sakra hni sebou!" ,,J-Já n-nem-mů-žžu" ,,Nemůžeš? Já ti dám, že nemůžeš!" Mým tělem projela další vlna bolesti, když mě muž kopl do břicha a já letěla vzduchem a dopadla na mříže, po kterých jsem sklouzla dolů do sedu. Za letu se lahvička roztříštila v mé ruce na tisíc malých kousků a já věděla, že dnešek, ještě zdaleka nekončí... .

Slyšela jsem, jak někdo prudce otevřel dveře až narazily do zdi, div se nerozpadla a celá nesesypala. Místnost zaplnilo hlasité vrčení a i přes to, že jsem chtěla vědět, komu ten zvuk vyšel z hrdla nezvládla jsem to... mou mysl obalila černá pokrývka a tělo co bylo ještě částečně opřeno o stěnu sletělo k zemi a já naposledy bolestně vydechla. 

Komentáře

  1. Jelikož ani já ve šťastné konce nevěřím (což je ostatně vidět i v mé vlastní tvorbě), tak se mi tvá práce velmi líbí. Hned v anotaci mě jistě zaujala úvahová část, která se tam pěkně hodila. Celkově příběh zatím vypadá velmi slibně, a jistě budu pokračovat ve čtení. Přeji hodně štěstí s dalšími kapitolami. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji jsem ráda, že se ti začátek mého příběhu líbil a doufám, že tě ani jeho pokračování nezklame ❤️. Další část vyjde pravděpodobně zítra ❤️ a pokud mi pošleš odkaz ráda si tvůj příběh přečtu ❤️

      Vymazat
    2. https://www.wattpad.com/user/MikAT1973

      Vymazat
  2. Úžasné. Je vidno ako moc si sa stým pohrala.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

3. Stále nad svou účastí váhá

1. Anotace

11. Střípky minulosti

18. Horečka...

12. Jako smyslů zbavený...

7. Co všechno může způsobil jeden hrnek kávy...

19. Ranní probuzení...

5. Výčitky svědomí

15. Odloženo!