17. Sen

Dům jsem měl konečně v dohledu. Věděl jsem, že brzy budu mít svou Nyx a miminko konečně u sebe a to jediné mě udržovalo relativně klidného. Naštěstí ji moji špioni nespustili z dohledu. Hned poté co mi matka řekla větu o tom, že ji ztratila jsem jim volal a celou dobu na ně mluvil svým Alfa hlasem. ,,Kde je?!" Věděli, že byla celý den s králíkem a dokonce i to, že se před matkou schovávala, jak jen to šlo. ,,Jestli se Vám ztratí přísahám že Vás do jednoho zabiju!"

Mělo mi hned dojít, že se ji bude stranit. Má matka ji nesnášela, což dávala jasně najevo a Nyx se ji nejspíš bála a proto se před ní schovávala. ,,Jsem takový idiot!" Praštil jsem rukou do volantu, když jsem stál v koloně.

Stačilo si vzpomenout na to, když jsem ji našel v jídelně a matka si myslela, že je to služka. Měl jsem chuť vraždit.  Nechovala se k ní jako k ostatním služkám, ale vyloženě jako ke kusu hadru.

,,Konečně jsem doma." zašeptal jsem si s úlevou. Brzdy na příjezdové cestě zakvílely a já rychle vyskočil z auta. 

,,Hledala jsem ji všude, ta potvora tu nikde není! Nechápu proč si ji tu držíš. Vždyť to není ani vlk a kdo ví co vlastně je. Měl bys ji vyhnat. Našli by jsme ti někoho lepšího a hlavně dle tvého postavení." Nevšímal jsem si své matky, které na mě roztřeseně mluvila a probíhal chodbami. Jediná moje věta zabránila pokračování jejího monologu. ,,Dost už, pokud se jí něco stalo zabiju tě ať jsi moje matka nebo nejsi!" 

,,Ale tady jsem hledala!" vykřikla má matka rozhořčeně, ale já ji ignoroval. Vstoupil jsem do místnosti v knihovně a snažil se udržet nečitelný výraz. V sobě jsem se, ale zuby nehty snažil udržet svého vlka. Zahlédl jsem ji sedět schoulenou na židličce. Vypadala tak zranitelně až mě bodlo u srdce. Měl jsem tu být! Musela se beze mě bát a ještě k tomu, když je těhotná. Ke všemu jsem pověřil jejím strážcem svou matku! Jak naivní jsem byl, když jsem si myslel, že se o ni postará?

Dotknul jsem se její ruky, která byla úplně ledová. Musel jsem ji okamžitě odnést a zahřát. Vždyť mi onemocní. 

,,Neboj se maličká už budeme jen spolu. Budeme velká šťastná rodina." řekl jsem jí tiše do ouška a pohladil ji po hedvábných vlasech než jsem ji vzal do náruče a odnášel pryč. 

 ,,Oktagone! kam ji neseš!" rozkřikla se za mnou matka jen co jsem opustil zdi knihovny. Já si jí, ale nevšímal. Budu si s ní muset později promluvit. Pokud totiž nezmění své chování k Nyx, odejde. Nechci ji tady, když ji bude ubližovat nebo by později ubližovala našemu vlčátku. 

S tímhle rozhodnutím, jsem otevřel opatrně dveře ložnice tak, abych ji neprobudil. Na posteli klidně spal malý králík, tak jsem vedle něj položil svou družku. Lehce jsem ji přikryl, protože v místnosti panovalo teplo z krbu. Ještě jsem se musel rychle postarat o místo pro toho malého ušáka. . Kdyby ho nenašla, nejspíš by ji jeho ztráta bolela a to bylo poslední co jsme v této chvíli potřeboval. Teď už totiž musí být vše v naprostém pořádku!

-------------------------------------

Cítila jsem ruce, které mě vyzvedly do výšky, jako princeznu. Tělo, které se na mě natisklo příjemně hřálo. Lehký úsměv se mi vykouzlil na tváři hned potom co jsem ucítila jeho omamnou vůni. Rozespale jsem zašeptala pár slov do jeho hrudě a dál klidně upadla do říše snů. Zdál se mi totiž krásný sen a já doufala, že se jednoho dne splní nebo se k němu budu alespoň v dalších snech vracet.

Naše dvě děti poskakovaly šťastně na trampolíně a okolím se rozléhal jejich zvonivý smích. Vlásky jim vlály ve větru a oni dál šťastně poskakovaly kolem dokola. Z domu vyšly dvě postavy a já v nich rozeznala sebe a Oktagona. Byli jen o pár let starší.

Oktagon v rukou nesl tác s jídlem a volal na děti, aby si přišly pro svačinku, kterou jsme právě nachystali. Vypadali jsme jak pravá rodina,

Děti kolem nás šťastně poskakovaly. Jen co se jim v rukou objevil sendvič rozutekly se po zahradě a kopaly si alespoň s balónem.

Se smíchem jsem na ně volala ať při běhání nejí, protože by jim mohlo zaskočit sousto. Taky jsem nezapomněla dodat, že hned po jídle půjdou spát.

Oktagon mě políbil do vlasů a jeho věta mi vykouzlila úsměv na tváři. ,,Jsem z nich tak unavený, taky se těším, až si lehnu a ty mi budeš vyprávět pohádku.“ Zasmála jsem se jeho slovům a napjatě čekala na jméno jeho pohádky nebo malý náznak o čem by měla být. Podle mého zvědavého pohledu to vytušil a usmál se.

,,Nevím jak ty, ale já si takhle k tobě lehnu do klína a ty mi budeš vyprávět pohádku.“ Položil si svou hlavu do mého klína přesně tak jak řekl a já si začala pohrávat s jeho vlasy, které mu sahaly kousek pod ramena.  ,,Jednou, bylo malé království, kde žil krutý král dokud nenašel svou princeznu a ta ho nezměnila." začala jsem a přitom prsty proplétala v jeho vlnitých vlasech. ,,Co by ti muži bez svých žen dělali?“ řekl Oktagon zamyšleně. Zasmála jsem se a Oktagon se chvíli na to vymrštil do sedu a začal mě lechtat.

Prudce jsem se zvedla do sedu, stejně tak jako Oktagon v mém snu a snažila se nevykašlat si plíce z hrudi. Ukrutná zima prostupovala celým mým tělem a bolest v krku se dala přirovnat ke stovkám jehel, které se do něj zabodávaly. Najednou jsem se cítila strašně unavená a slabá.

Velká dlaň se dotkla mých zad a mým tělem projela vlna tepla, která prostoupila až ke konečkům prstů u nohou. V tu chvíli jsem se rozkašlala ještě víc. Jednou svou rukou jsem byla zapřená abych nespadla a druhou jsem měla před pusou, abych bacily nerozkašlala po místnosti.

Po chvíli jsem spadla zpět do peřin jako hadrová panenka a bolestně jsem zasténala. Nevěděla jsem, co mám udělat abych ukrutnou bolest která prostupovala celým mým tělem zastavila. Zdálo se, že Oktagon si s touto situací rady ví, na rozdíl ode mě .

Chvíli po mém pádu do peřin se totiž kolem mého pasu obtočily mohutné paže a vyzvedly mě do výšky. Zabalená v přikrývce jsem byla odnášená neznámo kam a neměla sílu na to protestovat.

,,Neboj se, maličká, hned se ti uleví." šeptal mi tiše do ucha, ale jeho slova mi přišla až příliš nereálná. 

Jen co mě posadil na umyvadlo v koupelně tiše jsem šeptala slova ,,Jsem nemocná a ty mě ještě mučíš.“ A dál drkotala zuby zimou. V koupelně byl snad ještě větší chlad než v ložnici. Lehce se na mě usmál a políbil mě na čelo hned, jakmile z mého těla zmizela přikrývka a jeho svalnaté paže mě postavily.

Stála jsem před ním jen ve velkém tričku a nevěděla, kdy mě stihl převléknout, protože s jistotou můžu říct, že v tomhle jsem včera v knihovně rozhodně nebyla. ,,Neboj se, nechci ti ublížit jen musíme srazit tu teplotu. Sundám ti tričko ano?.“ 

Lehce jsem přikývla a nechala ze sebe sundat i poslední kousek oblečení, který zakrýval mé tělo. Ruce jsem si obmotala kolem paží, které jsem rychle hladila ve snaze se alespoň trošku zahřát. Mezitím co Oktagon pustil sprchu a natáhl ke mně ruku. ,,Ty jsi ten nejvíc bezcitný a nemilosrdný člověk, kterého znám!“ Šeptala jsem, když mě jeho ruka jemně táhla. 

,,Můžeš mě později klidně praštit. Teď je ale důležitá vaše teplota. Musí se rychle snížit nebo se tvůj stav zhorší a to může ublížit i vlčeti." řekl mi čímž mě vyvedl z míry, ale zároveň mě překvapil. Zaraženě jsem ho sledovala. V hlase mu zazníval strach a já tajně doufala, že je to strach i o mě nejen o to maličké.

Jen co se mé nohy dotkly chladných kachliček začaly na mě dopadat ledové kapičky vody. Oktagon v ruce držel sprchovou hadici a pomalu mě poléval vodou. Cítila jsem, jak chlad, procházel mým tělem. Jeho nejistý a ustaraný pohled se lehce změnil. Čímž mě překvapil.

Rukami jsem si přejela přes obličej, když mi namočil i vlasy. Po tvářích mi tekla voda, ale ani to mi nezabránilo v tom abych skrývala své tělo před jeho spalujícím pohledem. ,,Nedívej se na mě! Nechápeš, jaká je mi zima? Nech mě odejít.“ Snažila jsem se ta slova zakřičet mezitím co jsem si opět ruce obmotala kolem těla a snažila se zabránit dopadajícím kapkám. Poslední slova jsem vyslovila s lehkým pláčem, protože toho na mě bylo už moc.  

Přiblížil se víc k mému tělu a odložil sprchovou hadici. Poté se ke mně nahnul ještě víc, až jsme se skoro dotýkali nosy.

Jen na malý okamžik se nahnul někam za mě. V hlavě se mi najednou vytvořily snad všechny scénáře o tom, co se mnou může dělat. Chvíli na to se ozvalo lehké cvaknutí, které mě probralo.

Najednou jsem na svém těle ucítila ještě větší množství vody, které dopadaly i na jeho tělo. Rychle jsem se podívala nahoru, ale to mě zasáhl proud přímo do očí. Rychle jsem se podívala dolů a přitiskla se k jeho hrudi, abych zabránila vodě, která na mě dopadala. Sprcha totiž neměla jen hadici, která byla zdrojem vody, ale voda tekla i z té vrchu sprchy.

Najednou jsem se u něj cítila v bezpečí. Natiskla jsem se k němu víc a o malou chvíli později cítila jeho ruce, jak si mě přitiskl ještě blíže na svou hruď. Jednou rukou mě hladil po zádech a druhou mě držel v pase, abych nespadla. Pomalu jsem začínala zapomínat na studenou vodu, která na nás dopadala.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno a tiskla se k němu v nenadálé důvěře. Po chvíli jsem cítila, jak mě konejšivě hladí ve vlasech.