33. Minulost se ti vždy vrátí...

Zděšeně jsem se podívala na otevírající se dveře. Nechtěla jsem vidět nic z toho co se tam venku dělo. Proč mi tohle všechno Karin dělá? Vždyť jsme byly tak dobré kamarádky.

Po tvářích mi tekly proudy horkých slz a já přerývavě dýchala.

Jen co si mě něčí ruce vtáhly do svého objetí projela mnou vlna strachu. „Miláčku, jsi v pořádku?“ Nathanův něžný hlas upoutal mou pozornost a já se jen zavrtěla v jeho náručí.

V jeho obličeji bylo vypsaných tolik emocí. Láska v jeho očích mi naháněla červeň do tváře. Obočí měl starostmi celé nakrčené a jeho oči na mě s neskrývanou láskou hleděly, jako bych snad měla zmizet v okamžik, co mě přestane sledovat.

Byl, jako kniha, která se nedá přečíst a přes to všechno jsem ho milovala. S posmrknutím jsem si začala otírat zarudlé oči, ze kterých stále tekly vodopády slz.

„Ššš. Všechno bude v pořádku maličká. Nebreč.“ Natáhnul se ke mně a ve stejnou chvíli mě vytáhl na nohy. Malinko se mi zamotala hlava, která najednou byla neskutečně těžká.

Nathan mi lehce setřel slzy z tváří a pak mě políbil na čelo. V tu chvíli jsem chtěla říct, že ho miluju. Že chci být jen s ním. Najednou toho bylo tolik, co jsem mu chtěla říct, ale nebyl na to správný čas. Ještě ne.

,,Nerozumím ti maličká. Musíš mluvit víc na hlas. *Что происходит, любовь моя?" Začal mě hladil ve vlasech a já se nevědomky víc natiskla na jeho ruku. Že bych něco z mých myšlenek řekla nahlas?

Byl, jako uklidňující audiokazeta. Jen svou vůní dokázal celé mé tělo uvést do stavu beztíže a já se cítila jako na obláčku. Už jsem chápala co znamená význam slov spřízněná duše a nehodlala jsem o něj přijít. Znovu už ne!

Stále tam, ale bylo něco co mě nutilo se od něj držet dál. Malá nitka, která mě vždy vedla směrem pryč. Pryč od něj. 

*,,дьявол" vykřikl hlas Karin ode dveří a já se na ni podívala. Stála, jako rozzuřený býk mezi futry. Sledovala mě vražedným pohledem a červeň v její tváři rozhodně nebyla z běhu nebo lichotky. ,,Okamžitě z něj ty pracky sundej!" 

Tuhle větu jsem vnímala jen v pozadí. Celou dobu se mi opakovalo to slovo v hlavě, jako ozvěna až než mi to došlo. Znala jsem Karin už dlouhou dobu předtím, ale celou tu dobu jsem nebyla schopná si to uvědomit.

,,J-Já tě znám." řekla jsem vystrašeným hlasem načež se ozval jen její smích. ,,Čekala jsem, kdy ti to dojde!" zasmála se a přistoupila ke mě o krok blíž. Šel z ní strach a nebýt mého druha, který mě držel utekla bych a někam se schovala. Přišla jsem si jako malé dítě, které vidělo bubáka a potřebuje své rodiče.

,,Proč?" zeptala jsem se nechápavě. Nic nedávalo smysl. Proč, když mě znala mi to neřekla už mnohem dřív? Proč to všechno kolem? 

,,Proč?" Zasmála se mé otázce a napodobila můj třesoucí se hlas. ,,Protože tohle všechno." Rozmáchla se Karin rukama, aby ukázala prostor kolem sebe. ,,Tohle všechno mělo být moje!" Zahřměl její hlas a já se strachy přikrčila. ,,Kdyby si mě vybral hned v tom sále tohle se nemuselo stát!" Opět se zasmála, ale tentokrát to bylo jiné. Přišla mi, jako by ztratila svou lidskost. Byla jako blázen a možná ještě hůř.

,,V tom sále mě odmítl! Stála jsem před ním a on řekl ne! Dala bych mu vše, ale on chtěl jen tebe!" zavrčela směrem ke mě a plivla na zem. ,,Chudinku, která neměla nic! Byla a stále si nula!" její slova, byla jako dýka do mého srdce. Věřila jsem jí, svěřovala se jí a potom se stalo tohle. Ale proč? Jen kvůli Nathanovi? Jak tohle vše do sebe zapadá? 

,,On si měl vybrat mě a tebe měl nechat tvůj otec zabít! Věděl kdo si a i tak tě nechal jako testovací krysu. Už tenkrát si byla nebezpečná svému okolí! Každá Tkadlena byla hned popravena až na tebe! " ukázala na mě prstem a v tu chvíli se přestala smát. 

Nic jsem nevnímala, jako by okolní svět šel do pozadí. Byla jsem jen já a ona. Ani já tenkrát nevěděla, že jsem Tkadlena tak, jak to mohla vědět ona?

,,Slíbil, že tě zabije, ale raději si tě tam nechal. Radši riskoval životy smečky, než aby se tě zbavil. A ani jeho Alfa ho nedokázal přesvědčit o opaku. Ten starej parchant moc dobře věděl, že když tě dost nadopuje drogama, udrží tě pod kontrolou do té doby, než se mu tě podaří prodat. A že by za tebe dostal peněz! Pořád jen fantazíroval o tom, kolik mu vyděláš a na riziko vůbec nemyslel." praštila rukou o dveře, až lehce zaduněly. Panika ve mě rostla, jen při té myšlence. Kdyby se tenkrát neobjevil... . Vše by bylo jinak. 

„Tahle daleko si mě dohnala! Ty si myslíš jak si chytrá, co? Ale na to, že tohle jsem posílala já, nepřišla celá smečka! Já jsem tisíckrát chytřejší než ty. Já bych byla hodna toho být Nathanovou Lunou." Její oči se nadšením rozšířily.

„Nathane, lásko. Jí nepotřebuješ. Já jsem tu jen pro tebe. Budu skvělá Luna uvidíš! Smečka mě už teď miluje. Stačí, když se zbavíme jí a budu jen tvá.“ Oči jí zářily šílenstvím a proměnou.

Prudce k nám přistoupila, až jsem strachy ucukla a Nathan mě pustil z jeho náruči. Odskočila jsem od ní dál, když se mě pokusila chytit drápy pod krkem. Nathan jí zastoupil cestu a vlčíma očima ji probodával pohledem.

Karin ve svém pobláznění neviděla to co já. Neviděla, jak Nathan vzteky zarývá drápy do vlastních dlaní. Neviděla, jak se jeho svaly napínají k prasknutí, jak se připravoval k útoku. Nemohla tak tušit, že jí právě čeká smrt.

 A i já byla natolik zabraná do svých myšlenek, že jsem nepostřehla tělo vlka, které mě přeskočilo. 

Až kapičky, které jsem ucítila na mém obličeji mě vrátily zpět do reality. Vzduchem se nesla chuť kovu a já se konečně cítila volná. Jako bych byla celou dobu svázaná neviditelným poutem, které se teď přetrhlo. Už nehrozilo žádné nebezpečí. Vše konečně ustalo. Hluk, panika a strach se vtáhly do pozadí. Nebo jsem si to jen nalhávala a to největší zlo mělo teprve přijít? Docházel nám snad čas... ?

------------------------------------------

*Что происходит, любовь моя? - Co se děje lásko?

*дьявол - ďábel