14. Porada

 

Jen co jsem dosedl k mohutnému stolu, kývl jsem hlavou na souhlas, aby se začalo s poradou.. Místností se v tu chvíli ozývala  spousta hlasů. Jeden se překřikoval přes druhého až nakonec nebylo rozumět nikomu. I ostatní zástupci okolních smeček se do hádky zapojili, a ani nepomysleli na to, že jsou v mé přítomnosti.

Znuděně jsem je pozoroval a poklepával konečky prstů o desku stolu. Nenáviděl jsem tyhle chvíle. Nejraději bych jim všem zpřelámal krky a jejich těla zahodil někam do řeky. Ale vím že bych to měl už navždycky na talíři, díky své matce, která vše sleduje zpovzdálí. Ne že by mi na jejím názoru záleželo, ale bylo by zbytečné vyvolávat rozruch.

Nejraději bych byl kdekoliv jinde, ale jako Alfa se musím se všemi těmito sračkami vypořádat. Očekává se ode mě radikální rozhodnutí, které nejlépe zabrání lovcům ve všem, co dělají, ale to je až příliš nereálné.  Řešili jsme lovce.

Lovci byly čistokrevní lidé, vystupující jako zprostředkovatelé mezi lidmi a šelmami. Prohlašují se za ochránce lidské rasy. Jak absurdní!  Pro mě to jsou jen další otravní lidé. Snažící se vypadat chytřejší než my, tím že nás kontrolují a stopují, jako nějaké psy.

Mají také svůj kodex, kterým se tady dneska snaží opět obhajovat. Moc se jím neřídili, jak každý věděl. Bylo to už ohrané a přišlo mi, jako by si neuměli vymyslet pořádnou výmluvu, jak někoho z nás zabít. Můžou totiž pořádat hon pouze na vlka, který by způsobil jakoukoli újmu člověku nebo ho dokonce zabil. Tudíž na ostatní věci například v podobě pastí, neměli nárok. 

Nejvíce používají kuše, které vystřelují šípy. V sobě mají malý obsah jedu. Nebýt těch šípů namočených do rostliny Aconitum vulparia také známé pod názvem vlčím mor neměli by proti nám lovci nejmenší šanci. Tato rostlina totiž obsahuje alkaloidy jako je lykoktonin díky kterému se stává celá rostlina jedovatá. V době kdy kvete bývá jedovatá i pro člověka a má dvojnásobné účinky proti vlkům. Starý latinský název Aconitum lycoctonum v překladu znamená „usmrcující vlky“. 

Nejen lovci, ale i my vlci máme svá pravidla, které dodržujeme. Nemůžeme jen tak jít a zabít lovce jen proto, že jsou jako otravní komáři. Zabíjení před lidmi se vyhýbáme a toleruje se pouze v obraně někoho jiného, protože je to velký zásah do lidského života.

Kdyby bylo na mě, zbavil bych se všech lovců. Dokonce si myslím že to každý vlkodlak cítí stejně. Rádi se vměšují do věcí, do kterých jim nic není, a to mě irituje ještě víc. Jakýkoli vztah mezi vlky a lidmi je striktně sledován lovci. Kterékoliv smečce, která se chystá přestěhovat do města, je přiděleno deset lovců, aby kontrolovali jejich životy.

Smečka Berden věří, že lovci jsou ve spojení s tuláky, kteří žijí beze smeček. Tuláci jsou odsouzenci na život bez ničeho s nemožným obnovením vstupu do smečky, díky jejich předešlým neodpustitelným  činům.

Lovci však toto obvinění popírají. Takže jsme teď tady a snažíme se vyřešit dlouholeté spory místo toho, aby se řešil můj problém. Sakra ta past byla na mém území! Mém! Co kdyby do ní spadla Nyx a ublížila sobě nebo našemu miminku? 

Smečka Berden právě obviňuje skupinu lovců vlků z napadení jejich smečky už před dvěma týdny. Prý zabili tři jejich nejlepší bojovníky a unesli osm neoznačených vlčic. Tahle smečka je velmi malá a usadila se  v jednom z panelových domů skoro uprostřed města. Podobně je na tom i smečka Warborys a nespočet dalších, které preferují život mimo les. Já jsem ale proti! Vlk patří odjakživa do lesa a tak by to mělo zůstat.

„... tímhle nás neošálíte! Ty šípy mají na sobě vaši značku a byly zabodnuté v těle mého bojovníka!" James, jejich alfa, pronesl tuto větu držíc ve vzduchu šíp, který přinesl z bojiště jako důkaz. Položil jej na stůl přímo před vůdce lovců. Nedivil jsem se mu, že je naštvaný. Jen pomyšlení na to, že se v našem teritoriu najde něco takového, nutí mou šelmu jít na povrch. 

Vlkovi uvnitř mě je jedno jestli za to může jeden z nich nebo všichni. Chce krev a tu taky dostane pokud se něco takového najde i u nás. Rozhodně nebudu čekat až mi někdo povolí ho zabít!

„Jenom to, že má náš symbol, ještě neznamená, že jsme na vaši ubohou smečku zaútočili my! Tento typ dřeva používá spousta lovců!" Brown, vůdce lovců, odsekl s posměchem a odhodil šíp ze stolu.

Chvíli na to se ozvala vlna zavrčení v místnosti. Jamesova beta, Aaron, se protlačil do předu a vrčel lovci přímo do obličeje. Držel v ruce šíp z tropické borovice, která byla v mnohých zemích zakázána.

„Tak dost!" Zavrčel jsem hlasitě, značně otrávený jejich dětinským dohadováním. Díky tomu jsem ztratil poslední zbytky trpělivosti, které ve mě ještě dřímaly. Vlci v místnosti ustoupili a v podřízenosti sklopili hlavy. Bohužel na lovce můj Alfa hlas neměl efekt. Tak to s lidmi chodí. Těžko je mít pod kontrolou, pokud je někde nezavřete. 

Stejně jako bylo náročné mít pod kontrolou matku, která oplakávala Rachel a snažila se její jednaní obhajovat a obviňovala z její smrti Nyx. Vzpomínka její zrady mi přišla na mysl.

Čtvrtý den potom co zmizela za mnou přišel jeden ze strážných. ,,Omlouvám se pane, vyhrožovala mi. Zabila by mou ženu a děti, kdybych ji nepustil. Je oproti mě tolik mocná a já prostě nemohl riskovat životy své rodiny" mluvil roztřeseným hlasem. Vypadal, jako by týden nespal a celé jeho tělo se díky vzlykům třáslo. Byl zlomený, ale z čeho?

,,Proč mi to říkáš až teď!" rozzuřil jsem se i když ve mě zůstávala malá kapka pochopení. Sklopil hlavu v bolesti, která byla cítit v celé místnosti. Přes alkohol jsem ji, ale nevnímal.

,,Protože je zabila." zašeptal takřka neslyšně a nebýt mého vlkodlačího sluchu neslyšel bych jediné slovo.

Chvíli na to co odešel z mé kanceláře jsem se vydal do ložnice, kde byl stále slabě cítit její omamný pach. Ráchel jí musela ubližovat už mnohem dřív. Moje maličká tiše trpěla a nedala na sobě nic znát. 

Jen co jsem vtrhl do místnosti, nečekal jsem, že najdu ležet Rachel na místě, kde předtím ležela moje sladká Nyx po které teď nebylo ani památky. 

Byl jsem rozzuřený a opilý, ale nařídil jsem ji okamžitě přivést. V moji ložnici by ji nikdo nehledal. Jen ona věděla, kde by mohla být moje Nyx. Můj vlk mi propůjčil svůj dominantní hlas, který se rozléhal po místností. ,,Kde je!" I tato strohá věta jí naznačovala hodně o tom, koho chci vidět a mít u sebe. 

,,Koho pak myslíš, Oktagone?" usmívala se na mě nevinně. Tohle mě dokázalo rozzuřit ještě víc. Nesmím, nesmím vybouchnout předtím než získám odpovědi. Opakoval jsem si stále v hlavě. 

,,Víš moc dobře koho myslím! Co jsi s ní sakra udělala!" zařval jsem, ale i když jsem použil svůj Alfa hlas moc účinků tentokrát neměl. Protočila oči než prohlásila slova, které mou zuřivost zvětšili ještě víc. Musel jsem se však zklidnit, nejdřív mi řekne kde je Nyx.

,,Ale Oktagone užil sis a já ti to nevyčítám, ale teď už pojď sem miláčku, potřebuji tě cítit." Řekla a natáhla po mě ruku s dlouhými, gelovými nehty. Poodstoupil jsem z jejího dosahu a zhnuseně se na ní podíval. Na to jsem zavrčel v náznaku nesouhlasu. Ona si to však vzala jinak. 

Okamžitě se totiž posadila na posteli a natáhla se po mém pásku na kalhotách. Ruce jsem jí strhl a přimáčkl k posteli tak silně  až bolestí zasténala. Cítil jsem, jak vlk uvnitř mě bojuje o nadvládu. Cítil jsem, jak se mi vysouvají špičáky a začíná růst srst. Bylo jisté, že nevydržím déle než zjistím kam ji schovala.

Zatřásl jsem hlavou, abych svého vlka zahnal zpět do pozadí, ale její věta mu dala volnost. ,,Víš kolik mi dalo práce ji vyhodit z balkonu? Ten strach co měla v očích byl nepopsatelný. Snažila se utíkat, ale padala k zemi, jako přezrálá hruška. Není pro tebe, je slabá!" 

Zavrčela na mě, ale to už se má čelist stejně tak jako tělo měnila v obrovského vlka, který prahl po její krvi na kterou nemusel dlouho čekat.  

Rozpáral jsem ji hrdlo, přímo na místě, kde ji tolik ublížila, ale ani to mi ji nevrátilo. Její ubohé tělo jsem nechal odnést a spálit. 

Každý tak mohl vidět, co se stane se zrádci a těmi, kteří se dotknou toho, co je mé. Naštěstí mi prozradila, kam zmizela. Musela se všemi těmi zraněními utíkat hodně daleko, když se tak bála. 

Nechal jsem ji hledat mnohem dál, až za hranice mé říše. Někdo ji mohl pomoct nebo odvést pryč, protože věděl, že je to moje družka. Aspoň jsem v to doufal. 

Trvalo to dlouho, ale nakonec přišla zpráva, že byla spatřená dívka, která do detailu seděla na její popis. 

Okamžitě jsem se tam vydal, ale bylo mi jasné, že se dobrovolně nevrátí. Nevěděl jsem co všechno jí Rachel řekla a o to to bylo horší.

Počkal jsem si na vhodnou chvíli a píchnul ji do ramene něco na uspaní. Než si stihla uvědomit co se děje spadla mi do náruče jako hadrová panenka. Odnášel jsem ji k autu, které bylo kousek odsud zaparkované. 

Něco na ní, ale bylo jinak. Její pach se změnil a já se ho nemohl nabažit snad ještě víc než předtím. 

Jen co jsem ji položil na zadní sedačky a nahnul jsem se nad ni jsem uslyšel něco zvláštního. Ticho v autě totiž něco přerušovalo. Chvíli trvalo než mi to došlo, ale hned na to jsem ztuhl v pohybu.

Ze vzpomínky mě vytrhlo zavrčení. Úplně jsem zapomněl na poradu, které jsem se právě účastnil. Bylo třeba to vyřešit, ale muselo to jít rychle. Chtěl jsem byt zase zpátky u Nyx. Zvedl jsem se a zařval. Konečně mě poslouchali vsichni.