25. Oslava na přivítanou

,,Konečně jsem si taky našel..." najednou, jako by mi vyschlo v krku. Nevěděl jsem jestli je dobré před ním zmiňovat to slovo... . Slovo, které pro něj tolik znamenalo. Slovo kvůli, kterému jsem ztratil bratra. Bál jsem se ho vyslovit a i pomyšlení na něj mi před ním přišlo špatné. Bál jsem se, že znovu odejde.

,,Nemusíš se to bát říct... už je to nějaký ten měsíc. Zvykl jsem si na to, že žiju sám a pravděpodobně už ji nikdy nenajdu." 

Viděl jsem na něm, jak moc ho to bolí... . Vzpomínky na tu dobu se mu vrátily a já víc stiskl Flořinu ruku. Bál jsem se, že mi stane to stejné... . Že by mi mohla znovu utéct... . Nemohl jsem o ni přijít stejně tak, jako přišel můj bratr o svou spřízněnou duši.

Nevěděl jsem co říct. Měl jsem mu říct, že bude zase vše dobré i když jsem moc dobře věděl, že nebude? ,,Co si promluvit někde jinde? Všechny ty cvičící stroje mě začínají děsit a určitě si toho máte hodně co říct?" slova se ujmula Flora a my oba jsme se na ni podívali. 

,,Mimochodem jmenuji se Talon Volkov a jsem... tedy byl jsem hlavním bojovníkem této smečky než jsem odešel." bratr k ní natáhl ruku a já se usmál.

,,Stále si! Když jsme u toho můžeš se rovnou zapojit do dění... . Máme lehké nesrovnalosti z nedalekou smečkou a nemám tam koho poslat..." V tu chvíli mě Flora lehce bouchla do žeber, zamračila se mým směrem a s milým úsměvem se podívala na Talona. ,,Jmenuji se Flora a ráda tě poznávám." jen jsem se na ni usmál a políbil ji do vlasů. ,,Je vidět, kdo u Vás nosí kalhoty!" zasmál se Talon a já na něj zavrčel.

-----------------------------------------

Probudila jsem se naprosto dolámaná. Když jsem otočila hlavou směrem k Nathanovi v krku mi zakřupalo jako, když rozloupnete pár dnů starou sušenku. Zvedla jsem se z postele a podívala se na budík, který ukazoval pět minut po sedmé. Spadla jsem zpět do peřin a povzdechla si. Myslí, že jsem to s tím cvičení přehnala... přece jen jsem byla nemocná.

Nathan přišel kolem třetí ráno a od té doby co si lehl do postele nepřestal funět, jako medvěd. Byla jsem ráda, že ho alespoň přešla potřeba mě držet v náručí a chrápat mi do ucha.

Zavřela jsem za sebou dveře od koupelny a na své rozlámané tělo pustila proud studené vody. Buď to pomůže a nebo mi bude ještě hůř... .

Když jsem si později v kuchyni udělala kávu a posadila se ke stolu, přitáhla jsem si k sobě nohy. Zadívala jsem se na rozházené papíry všude okolo a mezitím tím vším se válely prázdné lahve alkoholu a obaly od jídla. Sice měli jako vlci rychlejší metabolismus, ale i tak mi přišlo sedm flašek whisky už moc!

Byl tu nepořádek a tuším, že i Talon vypadal podobně, jako jeho bratr. Vydala jsem se do kuchyně pro sáček na odpadky a začala do něj všechno házet. Otočila jsem se a málem upustila pytel. Ve dveřích stál Talon a sledoval mě ospalým pohledem. ,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit." zašeptala jsem a sehnula se pro další láhev. ,,V pohodě... ." přejel si rukou po obličeji a zívl si.

,,Dáš si snídani?" podívala jsem se na něj a on záporně zakýval hlavou. ,,Řeknu si někomu ze smečky a pošlu ho, aby to tady douklízet. Přece po nás nebude uklízet nastávající Luna. ,,Takže si dáš ovesnou kaši s ovocem nebo palačinky?" ,,Ovesnou kaši, ale pokud mi řekneš, kde co je připravím si to sám." Jen jsem se usmála a ukázal k židli. ,,Pokud si stejný kuchař jako Nathan do kuchyně tě nepustím." Zasmála jsem se a už brala misku a sypala do ní vločky.

Nakonec jsem douklidila celý zbytek obýváku a podívala se na svoji skvěle odvedenou práci. Oddechla jsem si a svalila se na pohovku. Ještě jsem na ní neseděla a nečekala jsem že bude tak měkká a pohodlná. 

Když se mi začaly sami od sebe klížit oči nebylo se čemu divit. V noci jsem skoro nespala díky chrápání a precizní úklid celého obýváku mi zabral dost času a vyčerpal mě. No, když se na deset minut natáhnu, počítám že se nic nestane a potom půjdu klidně dál pracovat do knihovny. Přišly nové knihy a někdo je musí vybalit... . Nebo to nebude jen deset minut?