28. Otevřené okno nikdy neznamená nic dobrého

,,Půjdeme si sednout k motorce, mám tam deku a náhradní oblečení, nechci aby si mi nastydla." jen jsem se usmála jeho starostlivosti. Chytl mě za ruku a já najednou ucítila teplo, které z něj přímo sálalo.  

Nathan kolem mě obmotal deku a převlékl si mokré kalhoty. Posadili jsme se a zády opřeli o motorku. 

Sklopil hlavu a utrhl si stonek trávy se, kterým si pohrával v ruce. ,,*Некоторые вещи лучше оставить такими, какие они есть." řekl z ničeho nic a roztrhl stéblo trávy, které držel.

Přisedla jsem si blíž k němu a položila si ruku na tu jeho. Otočila jsem hlavu víc k němu a vzala mu tvář do dlaní. Natočila jsem si ji na sebe abych ho viděla, ale uhnul mi pohledem. ,,Podívej se na mě,, zašeptala jsem takřka neslyšně. 

Když stočil pohled do mých očí usmála jsem se. ,,Víš, že ti nerozumím." Zkoumal můj obličej a lehce se usmíval, když jsem dořekla svou větu. Naklonila jsem se k němu blíž a rty se lehce dotkla těch jeho. Nevěděla jsem jestli to co dělám je dobré, ale právě teď mi to bylo jedno.

Tiše zasténal a chytl mě pevně za krkem. Pomalu ochutnával moje rty a přitom si hrál jazykem s tím mým. Když se odtáhl nesouhlasně jsem zamručela. Chtěla jsem víc nebo jsem si to alespoň v tu chvíli myslela.    

,,Tohle nechceš a pokud to děláš jen pro odpověď tak..." Začal, ale já věděla, že ho musím zastavit dřív než dokončí svou větu. ,,Chci to vědět a tak nějak přicházím na to, že budu potřebovat slovník nebo učitele ruštiny." Odpověděla jsem mu a tiše se zasmála do našich rtů, když jsem ho znovu políbila. Nechápala jsem své city, které se najednou tak moc projevily.  

,,Začíná se stmívat" zašeptal Nathan a začal se zvedat ze země. Nepřišlo mi, že bychom tu strávili celý den. Pro jistotu jsem se letmo podívala na oblohu a vážně měl pravdu. Dnešek utekl strašně rychle. 

,,Nathane" promluvila jsem na něj, když jsem usedla na motorku a čekala než si nasadí helmu. ,, Řekneš mi to? Někdy?" Jen si povzdychl a nastartoval. 

Celou cestu jsem bloudila ve svých myšlenkách a nebyla si ničím jistá. 

Zastavil u domu a já opatrně slezla z motorky. Podala jsem mu helmu a podívala se na les. ,,Možná ti to někdy řeknu, ale teď ještě není ten pravý čas." odpověděl mi, když mě chytl za ruku a vydali jsme se domů. 

Musela jsem se usmát. Věděla jsem, že ten den přijde... bylo otázkou času, jak dlouho to bude trvat.

Otevřela jsem si dveře od pokoje, vzala si ze skříně oblečení a vešla do koupelny. Chtěla jsem se ponořit do horké vody a na vše zapomenout. Potopila jsem se a na chvilku zůstala pod hladinou. Horká voda mě štípala do promrzlé pokožky na obličeji a tak jsem se opět vynořila. V tu chvíli mě ovanul závan větříku. Věděla jsem že jsem v koupelně okno neotevřela. 

Rychle jsem vylezla z vany a přehodila přes sebe župan, který byl pověšený na dveřích. Opatrně jsem vylezla na skříňku a chtěla zavřít okno, ale něco mi v tom bránilo. Mou pozornost upoutal zmuchlaný papírek, který mi bránil v zavření. Nechápavě jsem ho sledovala a až po chvíli se ho rozhodla vytáhnout.

Seskočila jsem ze skříňky a posadila se na vanu. Pozorovala jsem zmuchlaný papírek a cítila obavy... věděla jsem, že je něco špatně.

Neřekl ti, kdo jsem i když si se na mě už tolikrát ptala... . Doufám, že ti alespoň řekl o dalších fotkách... jak se ti líbí ta dnešní? Myslím, že už se zlepšuji co si myslíš ty? 

Jsem ti tak moc na blízku a přesto mě nevidíš.

Tvůj fotograf  *Флоро

Upustila jsem papírek na podlahu a s hrůzou sledovala věty, které byla napsané. Dveře místnosti bouchly o kachličky a místností se rozlehla ohlušující rána. 

-------------------------------------------

*Некоторые вещи лучше оставить такими, какие они есть. = Některé věci je lepší nechat tak, jak jsou.

*Флоро = Floro