29. Staré časy se vrací

Nevnímala jsem nic. Nedokázal jsem nad ničím přemýšlet, jako by mou mysl obalila černá clona. Párkrát jsem zamrkala, ale ani to mi nepomohlo.  

Cítila jsem slzy, které tekly po mé tváři, ale nedokázala je zastavit. V uších mi lehce hlučelo a já někde v pozadí slyšela hlas, který na mě volá. Srdce mi tlouklo rychleji než obvykle a já se trhavě nadechovala. 

Lehký vánek mě ovanul a pro mě to byla jako rána pěstí přímo do obličeje. Semkla jsem rty do rovné linky a zmateně se rozhlídla po pokoji. Viděla jsem najednou vše, jako ve zpomaleném filmu s jedním problémem... nešel zastavit. Vše se opakovalo a zrychlovalo. Strach ve mě stoupal a já cítila, jak se mi třesou ruce. 

Před obličejem jsem viděla zlatavé nitky v jeho očích. Strachy jsem dotyčného praštila do hrudi a chtěla jsem se odsunout. Ucítila jsem rty na mém čele a strachy se odtáhla. 

Žmoulala jsem si lem trička a kousala si spodní ret. Slyšela jsem tlumené zvuky v pozadí a tikala pohledem po místnosti. 

,,Jsem tu." Nathan mě vzal do náruče. Já však nic nevnímala. Teprve studené kapičky vody, které tekly ze sprchové hadice mě opět vrátily do reality... . Najednou jsem cítila, jak mě oblečení táhne víc k zemi a chlad se mi zavrtává pod kůži. 

Celá jsem se najednou uvolnila a úlevně vydechla. ,,F-Floro" otevřela jsem oči a podívala se do Nathanova vystrašeného obličeje. Těkal pohledem mezi mnou a místností.

Najednou jsem si všimla květiny, která začínal pomalu kvést. Bylo to zvláštní. Ta květina byla uvnitř sprchy obmotaná kolem poličky, kde byly sprchové gely. Otočila jsem se a překvapeně zamrkala. 

Místnost byla plná exotických květin snad všeho druhu. Natáhla jsem se po jedné z nich a utrhla si květ ke kterému jsem přičichla. Když se mi její pyl dostal do nosu lehce jsem se rozkašlala. Cítila jsem zvláštní tlak a květina v mé ruce začínala pomalu uvadat. 

Najednou všechny rostlinky, jakoby pomocí mávnutí kouzelného proutku začaly usychat a mě se začínala točit hlava... . ,,Floro!" Uslyšela jsem výkřik a cítila, jak na mě dopadl suchý list.

Probudila mě rána dveří od pokoje. Otočila jsem se na druhý bok a rukou máchla do prostoru ve snaze najít Nathanovo tělo. 

Postel vedle mě se prohnula a já kousek ucukla. Rozlepila jsem oči a chytla se za hlavu. Lehce mě bolel zátylek, jako od tupé rány nějakým předmětem.

 

,,K-Karin?" otevřela jsem doširoka oči a nevěřícně ji sledovala. ,,Tak strašně ráda tě vidím příšerko." zasmála se a já s ní. Slzy se mi nahrnuly do tváře a já po ní natáhla ruce. 

,,Tak strašně moc si mi chyběla." plakala jsem ji štěstím do ramene a ona mě hladila po zádech. ,,Ty mě taky." Konečně jsem zase cítila ten pocit štěstí. Byl tu člověk, které mu jsem se mohla svěřit, protože Nyx měla pár týdnů před porodem a neměla na mě už tolik času.

,,Jak si se sem vlastně dostala?" zeptala jsem se jí po chvilce ticha co jsme sledovali krajinu. Někdo ze smečky nám donesl snídani a my tak měli čas si povídat. 

,,To Volkov, zaplatil mi letenku v první třídě! Měla jsem šampaňské s jahodami... !" vykřikla šťastně a já se zasmála. Byla jsem ráda, že je šťastná. Mrzelo mě, že tenkrát Nathan nebyl její princ. Věděla jsem, že si jednou najde někoho stejně úžasného, jako je ona sama.

,,Nemůžu tomu uvěřit." Řekla jsem šokovaně. Moc dobře jsem si uvědomovala kolik to muselo stát a věděla, že mu to musím později zaplatit. ,,To já nemůžu uvěřit tomu, že tady žiješ." jen jsem se zasmála a vyšla z ložnice směrem do kuchyně odkud šla cítit vůně pečeného masa.

,,Jak si se vyspala?"  ozval se Nathanův hlas z kuchyně. Usmála jsem se na něj když jsem k němu došla a on mě obejmul. ,,Co to bude než to spálíš?" zasmála jsem se a právě v tu chvíli dopadla jeho dlaň na můj zadek a já vypískla. 

Uslyšela jsem dupot ze schodů a podívala se tím směrem. ,,Sice vypadá vaše koupelna jako kompostér, ale jinak je tohle ráj." vběhla do místnosti Karin a já se rychle odtáhla od Nathana a on lehce zavrčel. ,,Jestli se ti tu líbí můžeš tu zůstat. Že?" usmála jsem se na ni a podívala se na Nathana. 

,,Můžete jít odpoledne do nákupního centra *люби́мец" už jsem chtěla něco namítnou, ale slova se ujala Karin. ,,*Это будет здорово! Пойдем купим какую-нибудь красивую одежду, а купим и что нибудь приятное на вечер, например, что нибудь черное, а может, и с кружевом..." řekla s šibalským úsměvem Nathanovi a on jen nezaujatě přikývl. Sledovala jsem je s lehce vystrašeným obličejem a bála se toho co přijde. 

-------------------------------------

*люби́мец - miláčku

*Это будет здорово! Пойдем купим какую-нибудь красивую одежду, а купим и что-нибудь приятное на вечер, например, что-нибудь черное, а может, и с кружевом.. - To bude skvělé! Půjdeme si koupit nějaké hezké oblečení a koupíme si i něco hezkého na večer třeba něco černého a možná i s krajkou...

POKUD SI NEVZPOMÍNÁTE NA KARIN PRVNĚ SE OBJEVIOLA V KAPITOLE 19. NATHAN VOLKOV.