30. Nákupní horečka začíná

,,Mají ji ještě v rudě červené nebo černé, ale ta bílá ti slušela nejvíc. Proč si ji nevezmeš Floro?" zasmála se Karin, když mě nutila koupit si novou podprsenku a já si tím nebyla vůbec jistá. Byla sice pravda, že mi perfektně seděla, ale ta cenovka byla jako koupit si ojeté auto. Spíš mi přišlo, jakoby se přepsali v nulách nebo zapomněli na desetinou čárku!  

Podívala jsem se na své dvě tašky, které ukrývaly můj dnešní nákup. Usmála jsem se, když jsem si vzpomněla na květinkové šaty, které jsem si koupila. Léto se blížilo a já byla ráda, že jsem narazila zrovna na ně. 

Neměly ramínka, ale tenké rukávy, které zdobily jemné vyšívané, barevné kytičky, které připomínaly okvětní lístky sedmikrásek. Vršek byl volný a připomínal top. Měly nadýchanou sukni, která se táhla až k podlaze. Sukni zdobily květy kopretiny i s krásně vypadajícími lístky. Byly kouzelné a když jsem si je zkusila přišla jsem si jako princezna z pohádky. 

Záporně jsem zavrtěla hlavou a vrátila podprsenku zpět do regálu. ,,Necítím se v tom je... mmm nepraktická." lehce jsem se zasmála a vyšla ven z ochodu, kde jsem se posadila na lavičku a čekala než Karin zaplatí a přijde s jejím nákupem. Měla právo nakupovat... sebou měla jen oblečení na tři dny a já měla díky Nathanově nákupní horečce plný šatník, který vypadal jako jeden velký obchod.

,,Mám vše a teď nutně potřebuji kávu jinak budu zlá." zasmála se Karin, když vyšla z obchodu.  ,,V tom případě musíme urgentně najít kavárnu." zasmála jsem se s ní a zvedla se z lavičky na, které jsem seděla. Vzpomněla jsem si na Nathana... co asi teď dělá? 

-------------------------------

,,Bylo chytré ji poslat někoho, kdo ji přivede na jiné myšlenky." zasmál se Talon, když vstoupil do mé kanceláře. Ignoroval jsem jeho větu a dál se věnoval papírům přede mnou. 

Zrovna jsem četl smlouvu o odkoupení pozemku od jedné lidské rodiny z města. Zasmál jsem se směšné ceně, kterou mi nabízeli a rovnou hodil papír do koše. 

Podíval jsem se na další z papírů a začetl se do dokumentu dvou vedlejších smeček. Ti měli problém s překračováním hranic teritoria... . ,,Jak děti na pískovišti co se hádají o svou lopatku" zabručel jsem naštvaně, když i další dokument byl podobného stylu, jako ty předchozí.

Všiml jsem si pohybu ruky a podíval se Talonovým směrem. ,,Nemusíš mi pomáhat." řekl jsem popravdě a vzal mu z rukou složku, kterou právě otevřel. Pomoc bych sice ocenil, ale byl dlouhé měsíce pryč takže určitě neměl v plánu strávit celý den nad nesmyslným papírováním. Podíval jsem se na složku, kterou držel a všiml si tučně napsané věty. "Prosím, vyřešte urgentně... nemusí dojít k znepřátelení smeček".

,,Pokud vím jsem stále nejsilnější, nejrychlejší a taky nejodolatelnější bojovník smečky takže tento a tento spor jdu vyřídit hned a zítra se vydám na sever za touto smečkou." Zvedl se ze židle a já na něj ještě zavolal poslední větu. ,,A taky skromný bratře... ." zasmál jsem se a podepsal smlouvu, která psalo o nové dodávce potravin. 

Měli jsme ve smečce krásnou a útulnou pekárnu s čerstvým pečivem, které bylo připravené každé ráno a večer. Měli, ale jeden malý problém a ten jsem tímto podpisem právě vyřešil. Nebýt to, ale můj dobrý známí řešil by si tento problém sám! Jejich dodavatel mouky totiž zvýšil cenu a pekárna by tímto způsobem pomalu zkrachovala. Našel jsem jim jiného dodavatele a dokonce jsme se domluvili na vzorcích jiných druhů mouky... ani jsem nevěděl, že hroznová nebo z dýňových semínek existuje.

Vzduchem se najednou nesla sladká vůně. Zavřel jsem oči a zavětřil. Najednou jsem uslyšel Flořin smích a taky se musel zasmát, když jsem se zaposlouchal do jejich rozhovoru. 

,,...přesně a navíc mi tenkrát řekl, že bych na té motorce vypadala líp nahá, ale opravil se na... vypadala líp malá... prý se přeřekl. " Smála se moje maličká a já si vzpomněla na ten den. 

Seděli jsme zabalení v dece a pozorovali západ slunce přesně tak, jako v nějakém romantickém filmu. Kdyby nás tenkrát nevyrušilo oznámení o další obálce moje první věta by se vyplnila. Teda snad. 

Zasmál jsem se nad svou vzpomínkou a vydal se do kuchyně. Sice mě mrzelo, že za mnou nepřišla hned co přišla domů, ale nijak extra jsem se nad tím nezastavoval. 

Otevřel jsem dveře a cestu mi zkřížila povědomá obálka. Zamračil jsem se a podíval se okolo jestli někoho neuvidím. Přičichl jsem si k ní, ale i za tu malou chvíli co tu ležela se stihla smísit s pachy co byly v okolí. Vzal jsem si ji do ruky a rozbalil.