6. Odpusť mi

 

Vzbudily mě paprsky slunce, které se s obtížemi zvládly prodrat skrze zatažené žaluzie okna. Jako by měli posvátný úkol mě vyvést z říše snů a vrátit zpět do pochroumané reality, která na mě už lačně vyčkávala, jako predátor.

I přes prostupující slunce však byla místnost tmavá a působila depresivně. Nenacházela se zde žádná kytka nebo obraz, který by tuhle jednobarevnou místnost dokázali oživit.

Promnula jsem si ospalé oči, a znovu se zadívala na prázdné zdi přede mnou. Došlo mi, že nejsem ve svém pokoji. 

Hned na to mě polil ledový pot, jako by na mě právě teď někdo vylil kýbl se studenou vodou.

Snad to bylo leknutím, ale moje oči skryly svou barvu pod víčky, když jsem si uvědomila, co všechno se stalo. Netrvalo to ani pár sekund a ke mně se vrátily všechny vzpomínky ze včerejšího večera.

Přežila jsem, ale to, co se stalo, mohlo přivést dalšího člověka do nebezpečí. A to jen díky mně. To jen díky tomu, že jsem nebyla schopná rozumně myslet a udržet své emoce na uzdě.

Když si, ale vzpomenu na jeho tělo, dech se mi znovu zadrhne v hrdle. Tuhle noc z mysli nikdy nedostanu.

Místa, kde se spojily jeho prsty s mojí kůží, jako by najednou až hořela. Dotýkal se mě na místech které nikdy nikdo předtím nenavštívil a já mu byla ochotná dát vše co jen chtěl. 

Probojoval si cestičku od mých rtů, přes klíční kost až se náhle a nečekaně jeho rty dotkly mého středu. Hlasitě jsem vyjekla, protože jsem to nečekala ale hned na to jsem zasténala a stehna přitiskla víc k sobě, jako bych se snad chtěla ujistit, že nepřestane. 

V tu chvíli to bylo, jako výbuch sopky. Všude kolem sebe jsem viděla poletovat hvězdičky. Zmítala jsem se v orgasmu, ale on neměl v úmyslu přestat.

Rukami jsem svírala prostěradlo tak silně, až mi bělaly klouby bolestí, kterou jsem ale necítila. Všechno utlumily jeho doteky. Sténala jsem a prosila, aby nepřestával. Nevnímala jsem nic jen jeho rty, které mi přiváděly nekončící pocit slasti. 

Hrál si se mnou, jako s hračkou a já mu dovolovala vše co si jen s mým tělem vymyslel. 

Když se jeho penis dotkl mého vstupu a vjel dovnitř, oba jsme zasténali nad tím náhlým spojením. To, ale nebylo nic oproti tomu co následovalo. Když se ve mně poprvé pohnul myslela jsem, že zešílím bolestí, když si vzal mou nevinnost. 

Chvíli poté jsem se zase ocitla na vlně rozkoše stejně tak, jako on. Neustále sledoval můj obličej a ujišťoval se, jestli mi nějak neublížil. Bál se, a já se poprvé v životě cítila v bezpečí, chráněná a milovaná. Když si na to vzpomenu teď nejraději bych se propadla hanbou.

Moje víčka mě před tím pohledem chtěla chránit. Dávala mi tím poslední naději uspořádat si myšlenky a srovnat se s tím co jsem provedla. Jen mě nemohla bránit navždy.

Místností se linula vůně sexu a potu. Ležel vedle mě. Stále klidně spal a tiše pochrupoval do ticha, jako raněný medvěd.

Z jeho těla sálalo neuvěřitelné teplo, až mě lákalo, se k němu přitisknout a zachumlat se v jeho náručí. Políbit jeho holou kůži na krku a zabořit mu do ní nos. Tak jako včera.

Tváře mi zrudly, když jsem si vzpomněla na další chvilku v noci, která se stala. 

Slza se mi převalovala po tváři, jako by se snad rozhodovala, jestli má spadnout nebo zůstat na svém místě. Moje žilky na rukou se zvýraznily rychle proudící krví. Hrudník se mi zběsile celý zvedal od postele vzhůru a moje srdce tlouklo neuvěřitelnou rychlostí.

Moje ňadra byla celá odhalená až na podbřišek, který se schovával pod tenkou šedou přikrývkou, ve které jsme byli zabalení. Bála jsem se, jakkoliv pohnout abych ho nevzbudila, protože jsem nevěděla co si v této chvíli počít.

Podívala jsem se na jeho stále klidně spící tvář. Vlasy se mu nepoddajně rozprostíraly kolem jeho hlavy jako potemnělá záře. Sahaly mu až po ramena, což nebylo u mužů moc obvyklé. U něj to ale vypadalo divoce, nezkrotně a bouřlivě. Dohánělo mě to k šílenství. Nutilo mě představovat si, co bych s jeho tělem dokázala udělat.

Zajímavě působil i jeho nos, protože měl u kořene maličkou bouličku a nos tak nebyl úplně rovný. Tuhle malou vadu na kráse mohl mít už od narození, ale také to mohlo být příčinou nějaké rvačky nebo pádu.

Ale nebyl to jen jeho obličej, který byl krásný. On celý byl fit. Jeho tělo zdobilo pár jizev, které ve mně vyvolávaly zvláštní pocit bezpečí. Musel toho prožít tolik a všechno to zvládl překonat jen s pár jizvami.

Musel být jen výplodem mé fantazie, protože nikdo na světě nemohl být takhle dokonalý, jako právě on. Byl až moc dokonalý. Tenhle chlap zaručeně nemohl být volný.

Přišlo mi, že to mezi námi jiskří, že máme jisté spojení, ale teď se to všechno zdálo tak nereálné. Falešné. 

Někde musí být háček a já tu nebudu čekat, až se na něj chytnu, jako myš do pasti se sýrem. Musela jsem pryč. Přinesla bych mu jen samé problémy, které se s mým životem táhly, a ještě dlouho táhnout budou. Kéž bychom se potkali za jiných okolností a v jinou dobu.

Tiše jsem vylezla z postele. Po podlaze se válelo mé roztrhané oblečení. 

Jen podprsenka přežila takřka nezničená. Po tvářích se mi rozlil ruměnec, zatímco jsem hledala můj batoh, ve kterém se momentálně ukrýval celý můj život. Byla to má jediná šance na útěk odsud a možnost na nový život.

Kde je? Pod postelí nebyl, na podlaze taky ne. Ani u skříně jsem ho nenašla a za boha jsem si nemohla vzpomenout, kde včera skončil. Sakra! Mohla jsem být snad tak hloupá a nechat ho v místnosti s klavírem?

Běhala jsem tu prakticky jen v podprsence a hledala jsem své věci, jako bezdomovec. 

O to hůř jestli se teď vzbudí. Nejen že se odsud už nikdy v klidu nedostanu, ale ještě k tomu umřu hanbou.