11. Klid teď mluvím já

 

Po mých slovech strnul v pohybu. Nebyla jsem si úplně jistá tím, jestli mě slyšel, ale jeho pohled směřoval na obálku v mých rukou. Setřela jsem si rukou slzu, která mi tekla po tváři a udělala směrem k němu pět kroků, až nás od sebe dělilo jen pár centimetrů. ,,Floro já ti to můžu..." ,,Ne! Bavil ses dobře? Já ti věřila! Tenkrát ta dívka, díky které jsem utekla a přišla na to, že jsi vlkodlak.. to.. to má být ona...!?" s posledním slovem se jsem mu složku přitiskla k hrudi a vyběhla z pokoje pryč...

-----------------------------------

Flora zmateně běhala chodbami už minuty a zdálo se jí že se každým krokem od hlavních dveří vzdaluje víc a víc. Už dál nemohla... svezla se po jedněch z dveřích dolů a propukla v hysterický pláč.

Dveře cvakly... nevěděla, že z této místnosti se nejde dostat ven... musí vám někdo otevřít z venčí.

---------------------------------

Bušila jsem do dveří, ale s nimi to ani nepohnulo. Plakala jsem, nadávala, prosila a propadala víc a víc panice... .

----------------------------------

Viděl jsem její drobné tělíčko, jak se třáslo. Jen tiše plakala a ležela na zemi... . Jak dlouho tu mohla být? Lehce jsem ji pohladil po vlasech, tak, abych ji nevyplašil. Tohle pro mě bylo nové... co se má v této situaci udělat? Přijdu si divně...

,,Floro?" jen záporně zavrtěla hlavou když jsem si ji bral do náruče. ,,Ta složka... " ,,Nathane" hlesla. ,,Byla bych vážně hloupá kdybych si myslela že tohle bude mít nějakou budoucnost a dávala tomu planou naději... . Evidentně nemám nic společného s tvou vizí o dokonalé partnerce, takže půjdu raději pryč a dám šanci té dívce... . Chci někoho, kdo mě bude milovat po tom všem... . Každopádně Vám přeji hodně štěstí... zdá se taková... no... ehm.. milá." s těmito slovy se začala zvedat z mého klína a já strnul v pohybu. Ona chce odejít?

,,V žádném případě tě nenechám odejít! Teď jsem poslouchal já tebe a teď budeš ty mě." Stáhl jsem ji zpět na gauč a postavil se. ,,Takhle... nikdy opakuji nikdy jsem nikoho neuklidňoval, neutěšoval a už vůbec nechlácholil tak se nediv pokud mi to nejde!" periferně jsem viděl, že se usmála. ,,Ta složka nebyla moje... ne! Mlč já taky mlčel! Je to popis dívky mého bratra, je to asi rok co od něj utekla jeho družka a on si o ní tohle sepsal, prý nějaká terapie či co to mělo být a já to teď nedávno naše... . "

-------------------------------

"...co od něj utekla jeho družka a on si o ní tohle sepsal, prý nějaká terapie či co to mělo být , takže... . " utekla od něj družka? Vždyť družky jsou pro ně jako jejich druhá polovina ne? Jak jsem byla v knihovně našla jsem si o tom pár informací... .

,,To je mi moc líto" ,,Takže neodejdeš?" záporně jsem zavrtěla hlavou, zase si mě vtáhl do svého obětí. ,,Co kdybychom si uvařili něco dobrého a potom si mohli..." v tu chvíli jsem už stála na nohou a čekala na něj něž taky vstane. S posmutněním v hlase dodal, že nemyslel hned... no pozdě!