21. Už ho dál neodmítej...

 

Další den to už Flora v Nathanově blízkosti nemohla vydržet. Byla pod neustálým dohledem starostlivého Alfy, který ji kontroloval na každém kroku a proto nebylo divu, když se brzy ráno vydala do knihovny aniž by ho o tom předem informovala. Cesta jí zabrala víc času než si původně myslela. Potýkala se s velkou bolestí celého těla a hlavně krku. 

,,Dobré ráno" ozval se hlas za jejími zády, až sebou strachy trhla. Flora měla v očích vypsaný strach, bála se reakce Nyx, která se objevila v místnosti... . Chtěla jí obejmout, ale nedokázala promluvit... už tolikrát jí říkala aby se vrátila, ale ona neposlecha. Možná, kdyby poslechla a vrátila se, bylo by vše v pořádku a její krk nezdobila značka po označení.

Sklopila hlavu, něco v ní se přes noc zlomilo a nedovolovalo se na ni podívat... . Cítila se jinak, bolest, která jí procházela tělem přicházela spolu se vzpomínkou na den, kdy si ji Alfa Nathan označil. Ten den, kdy ji zlomil a později odvedl zpět sem. Do útrob Jeho smečky.

,,Floro tedy Luno, děje se něco? Jsi úplně bledá, kde je Nathan?" Nyx k ní šla blíž, zatímco co Flora stále se sklopenou hlavou pomalu ustupovala. Zastavila se až tehdy, když zády tvrdě narazila do jednoho z mohutných regálů, který se lehce otřásl. Tiše sykla bolestí. 

----------------------------------------

,,Šššš bude ti ještě hůř pokud si nepůjdeš lehnout a nebudeš odpočívat. Uvařím ti čaj. Divím se, že tě sem Alfa Nathan nechal vůbec jít... je to tak nezodpovědné a bezohledné!" Nyx naštvaně šeptala, ale i tak stále pokračovala v chůzi. ,,Neví, že jsem sem šla... já už to s ním nemůžu vydržet Nyx! Neustále mě kontroluje a já už nemůžu... nenechá mě si vzít ani hrnek s čajem, bez toho aby mi ho držel!" odpověděla jsem jí a snažila se udržet slzy, které se draly na povrch.

Nyx se zastavila v chůzi a soucitně se na mě podívala. ,,Já vím... neměl tě označit bez tvého svolení... mrzí mě, že to dopadlo takhle. Měli jste si prvně promluvit, usmířit se a tohle řešit až někdy v budoucnu!" Na to už jsem jí neodpověděla nic, měla pravdu... . Cítila jsem prázdnotu v těle a neustále ho všude viděla. Jako bych měla nějaké halucinace nebo něco podobného.

Poslední metry do malé místnosti, kde byla postel, byly nekonečné a bolestivé. Přestávala jsem cítit nohy a tepavá bolest krku se vrátila v ještě větším měřítku. Zrak se mi rozmazával, kdyby mě Nyx nedržela za ruku a nepodpírala, pravděpodobně bych spadla.

Držím hrníček a nechávám se od horkého, ovocného nápoje příjemně ohřívat. Nyx se posadila vedle na postel, vzala talíř s chlebem a položila mi ho na nohy ,,Dej si alespoň kousek, budeš to potřebovat, aby se ti ta značka zahojila a nestoupala ti teplota. Taky mě to bolelo, když mě Oktagon označil, ale mělo by to za pár dnů přejít. Nechám tě odpočívat a Floro..." podívala jsem se na ní, když se ještě před zavřením dveří otočila směrem ke mně. ,,Neodmítej ho prosím, trpěl když jsi tu nebyla stejně tak, jako ty i když si to nechceš přiznat."

Čaj mi vychladl v rukou. Lžičkou jsem si po hladině kreslila obrázky a užívala si klidu, který tu byl. Zadívala jsem se na knížku, která ležela na stole, vedle chleba a vzala ji do rukou, když v tu chvíli se místností ozval hlas. ,,Proč jsi mě nevzbudila, musí tě to strašně bolet, když jsi neodpočívala!?" pevně jsem stiskla knihu, jako bych se bála, že mi vypadne. Starostlivý Alfa našel svou oběť... . ,,Měl jsem o tebe strašný strachy, když jsem tě ráno nenašel ležel vedle mě v posteli"

Nathan došel až ke mě, naklonil se a vtisk mi polibek do vlasů. Otočila jsem se na druhý bok, zády k němu a sledovala obal knížky. Musel vědět, že bylo mým záměrem, že ho tu nechci, ale ani toto malé gesto mu nezabránilo, aby si nevlezl do postele, obmotal kolem mě své ruce a ještě předtím políbil značku, která konečně přestala bolet.

Odhrnul mi vlasy z tváře a zastrčil je za ucho. ,,Nic jsi nesnědla" řekl nepříjemným, naštvaným hlasem a následně na to, se přede mnou objevil chléb. ,,Nemám hlad..." nechtěla jsem, aby mě slyšel, ale jeho vlčí sluch byl mnohonásobně lepší než ten můj a to jsem byla tkadlena... byla jsem spjatá s přírodou a slyšela i šeptání vzduchu... . Ale i kdybych byla na hranicích této smečky a něco zašeptala, slyšel by mě! ,,Floro..." zašeptal zlomeně, hned vedle mého ucha a chléb posunul ještě blíž k mým rtům až se jich skoro dotýkal.

-----------------------------------

Dívka vstala z postele tak prudce, až převrátila židli, která byla kousek od ní. Hromadil se v ní vztek, strach a to pitomé pouto ji k němu táhlo což nenáviděla! Jedna její část chtěla, aby si ji vtáhl do objetí a už nikdy nepustil a ta druhá, normální chtěla ať od něj uteče co nejdál... !

Potom co prudce vstala to bylo, jak ve zpomaleném filmu... zatočila se jí hlava, prudká bolest zasáhla její tělo a to to nezvládlo... . Její srdce se náhle zastavilo.

Alfa nemohl nic... seděl před vyšetřovací místností snad hodiny a netrpělivě podupával nohou. Strach se v něm hromadil a jeho vlk kňučel bolestí... nemůže o ní přijít! Ne teď, když už ji znovu našel, přivedl do smečky, když si ji označil... nemůže ho tu nechat!

Prudce se zvedl ze židle a zadíval se na tři doktory, kteří prošli dveřmi. Neopovážili se na Alfu podívat... každý z nich věděl, že je teď možná zabije... . Alfa nadlicky zavrčel až to otřáslo skli ve dveřích... chtěl to slyšet! ,,A-Alfo... L-Luna je..."