6. Vlk

 

,,Hmm, hmm." zamručela jsem rozespale.

,,To nic, usnula jsi na gauči, když jsem si povídali. Skočím si jen do sprchy, na lince je jídlo co přinesla Nyx, ale klidně spi dál potom ho ohřeju už je stejně studené." zamumlal a něžně mě políbil do vlasů což jsem nechápala, ale nijak jsem se tím teď nezaobírala. Slyšela jsem kroky směrem po schodech ke koupelně. Spánek si mě však bral zase rychle zpátky, ale to, že mi stále neodpověděl na otázku ohledně jeho družky, se mi vybavilo.  

V klidu jsem pochrupovala, když jsem ucítila dotek na svém kůži. Šok projel mým tělem právě ve chvíli, kdy se mě dotkla známá mocná síla. Magie mě přišpendlila ke stěně... známý pocit chladu projel mým tělem a já zůstala vyset ve vzduchu. Jak to bylo možné? Magii měli jen velmi mocní lidé a jedním z nich byl i... byl i on... . Můj otec! 

,,Tak tohle si vybral? Jak odporné, jen ubohá víla co se neumí bránit a ani proměnit" hlavu jsem otočila za hlasem v pokoji. Uprostřed místnosti stála mladá dívka s krásnou postavou, ale zhnusením vepsaným v obličeji, když si mě upřeně a s odporem prohlížela. 

,,Floro!" Vykřikl Nathaniel a vyletěl z koupelny. Na sobě měl jen kalhoty a z mokrých vlasů mu padaly kapičky vody. Podíval se na mě a pak na ženu, která mě stále držela neviditelnou silou u stropu. ,,P-Pro-sím." Snažila jsem se natáhnout k němu ruku, ale nemohla jsem se pohnout, natož pořádně promluvit.

,,Okamžitě ji pusť!" rozkázal naštvaným hlasem Nathaniel. ,,Odkopl jsi mě jen kvůli ní?!" vyplivla tyto slova s odporem. ,,Okamžitě ji pusť." zavrčel znovu a já cítila, že se přestává ovládat, což bylo zajímavé... nikdy jsem tohle necítila. ,,Ty jsi Alfa vlk a vybral jsi si vílu, která nemá ani prach, který by posloužil smečce! Musí zemřít, je ostudou tvé smečce!" ukazovala na mě, když mluvila. 

,,Našel jsem svou družku a nevzdám se jí. Teď ji pusť a odejdi." zaznělo hlubokým, chraplavým hlasem. Hlas nebyl lidský, ale i tak vycházel směrem od Nathana. Nic z toho co se dělo, nebo o čem mluvili jsem nechápala. ,,Družku? Tahle děvka je tvá družka?" Zavrčela nevěřícně dívka a víc upevnila stisk něčeho neviditelného kolem mého krku.

Tlak kolem mě povolil a já s žuchnutím dopadla k zemi, až to zabolelo. I přes křupnutí kosti jsem se marně snažila postavit.  Neviditelná síla na mě znovu zaútočila a já opět letěla místností.

,,Tohle, má být budoucí Luna? Je odporná." Sledovala mě upřeně, zatímco jsem se opět dusila. ,,Nechej ji." zahřměl opět nadlidský hlas. Okamžitě jsem spadla na zem a vítala vzduch, který jsem přímo hltala. Pohlédla jsem na Nathana a hrůzou ztuhla. Přede mnou stál obrovský vlk, který měl snad dva metry na výšku, tlapy velké, jako má hlava a zuby bělejší než čerstvě nasněžený smích. Hrůzostrašná bestie, která mě teď zabije! 

,,Floro, neboj se mě." zaznělo mi v hlavě a já sebou trhla a vyplašeně sledovala vlka. Začala jsem se opatrně plazit pryč a doufala že stihnu uniknout jejich spárům. ,,Ona neví, že jsi vlk?" posměšně si odfrkla dívka a opět mnou něco hodilo po místnosti. ,,V-Vlk" vykoktala jsem a zaskuhrala  bolestí.

,,Jsem to ale pořád já, neboj se mě." uslyšela jsem znovu hlas v hlavě a viděla, jak se vlk přiblížil víc ke mě, nevšímaje si dívky vedle něj, ale já vykřikla hrůzou a odsunula se ještě dál. Jde mě zabít! Zády jsem se k něčemu přitiskla a rukou nahmatala dveře, ke kterým jsem se snažila dostat.

,,Nathaniele, vyhoď tenhle odpad, pak půjdeš se mnou a konečně se vezmeme. Jsem těhotná lásko." v tu chvíli se tělo vlka začalo měnit a já zavřela oči. ,,Drž hubu, nikam s tebou nejdu a nemůžeš, je to nemožné." obořil se Nathan na dívce, přičemž se otočil. Nestíhala jsem se vzpamatovat z toho, že v místnosti už není vlk, postavila jsem se a vyběhla ze dveří ven. 

Nechtěla jsem poslouchat další z jeho lží. Byl to vlk, jeho družka byla těhotná a on si tady se mnou klidně povídá a chce se kvůli mě naučit vařit večeře! 

Naštěstí si mě nevšímali a tak jsem mohla utéct bez jejich  povšimnutí. Běžela jsem do lesa, který byl všude okolo. Lesní zvuky se rozléhaly okolím a já se neohlížela. Běžela jsem a chladný vzduch se mi zabodával do kůže, jako stovky jehel. 

Můj život nikdy nebyl lehký a možná je teď ještě horší. Nejdříve se mě zbavili rodiče, potom mě zavrhl druh, který si pro mě za tak dlouhou dobu nepřišel a potom mě zradil i on... . Ale čemu jsem se divila? On rodinu měl! Má přítelkyni, která je těhotná, silnou smečku a desítky dalších smeček pod ním. A co jsem já? Holka co byla vězeň a byla z ní lidská pokusná krysa? 

Byla mi zima, měla jsem strach a cítila únavu. Slunce začalo vycházet a krajina se probouzela k životu. Červánky na obloze vypadaly nádherně a já se rozhlížela okolo. Snažila jsem se to tu rozpoznat jenže jsem nic nepoznávala. Potřebovala jsem si na chvíli odpočinout. Věděla jsem, že je to chyba, ale nešlo to jinak, byla jsem tak moc unavená. Bude to jen na chvíli, uklidňovala jsem samu sebe. Všude byl klid, jen sama příroda se kolem mě živě ozývala. Únavou jsem zavřela oči a soustředila se soustředila jen na svůj dech. Za mými zády zapraskala větvička a já se otočila tím směrem....