27. Promluvíme si...

Probudila jsem se za pravidelného bubnování kapek deště do okapů. Otočila jsem se k Nathanovi, ale když jsem otevřela oči jeho tělo vedle mě neleželo. Lehce jsem znejistila, když jsem si vzpomněla na náš včerejší rozhovor, ale potom mou pozornost upoutala růže položená na jeho polovině postele a malý papírek vedle ní. 

,,Jdu si s Talonem zaběhat. Pokud se zbudíš dřív zůstaň v posteli nachystám potom snídani. 

*Я люблю тебя, моя маленькая дружка

Tvůj Nathan"

Pousmála jsem se a vylezla z postele. Došla jsem ospale až do kuchyně a z lednice vytáhla mléko a vajíčka. Z poličky jsem si vzala misku a nasypala do ní mouku... .

Po půl hodině jsem měla vše připravené a naskládané venku na terase. Vzala jsem si jednu palačinku a položila na ni pár kousků jahod a zalila to javorovým sirupem. Opřela jsem se do židličky a zadívala jsem se na nekončící les přede mnou. Mezi stromy se občas mihl nějaký člen smečky a já se vždy usmála a lehce jim zamávala.

Zaslechla jsem bouchnutí dveří a otočila se tím směrem. ,,Už jsi vzhůru?" usmál se na mě Nathan a sundal si zpocené tričko. 

,,Před chvílí jsem vstávala a nachystala jsem nám všem snídani... "  Nathan přišel  ke mě a políbil mě na tvář. ,,Skočím si jen pod sprchu a jsem tvůj... " Přikývla jsem a sledovala jeho široká záda která mířila k venkovní sprše. 

,,Po snídani si musíme promluvit, ale předtím tě někam vezmu." zvedl ke mě hlavu zatímco mu voda stékala po tvářích. Rozkašlala jsem se, jak mi zaskočil kousek jahody a s falešným úsměvem přikývla na souhlas. Najednou jakoby chuť palačinky zhořkla... .

,,Už se těším * мой любимец" řekl mi a vypnul sprchu. Posadil se vedle mě a přitáhl si talířek s palačinkami k sobě. 

,,Už si dosnídala?" Když jsem přikývla, usmál se na mě. ,,Pojďme,, chytl mě za ruku. Po cestě jsme se ještě zastavil u nás v pokoji, kde se převlékl.

 Když jsem před námi uviděla motorku usmála jsem se a víc stiskla jeho ruku. Posadila jsem se na ni a s Nathanovou pomocí si nasadila helmu.

Projeli jsem okolo domů smečky směrem k městu, ale chvilku před odbočkou jsme vjeli na polní cestičku. Po chvilce jsme se dostali k průzračné vodě, neznámého a zapadlého jezírka. Lemovaly ho malé stromky, které se skláněly k vodní hladině. Květiny se natahovaly k slunečním paprskům, jako by chtěly slunce obejmout svými drobnými lístky. Vzduch tu byl o něco chladnější. Vítr si pohrával s vodní hladinou, pohupoval s rozkvetlými lekníny, jako by si s nimi chtěl zatančit. Celé to místo, bylo tak živé, byť tu nebylo ani živáčka.

Nathan vypl motor a pomohl mi dolů. Rozhlédla jsem se kolem dokola a skoro jsem vypískla radostí. Snažil se mě přivést na jiné myšlenky a dokonale se mu to povedlo. Věděla jsem, že přijde věta typu "už si mě přestala bavit a někomu tě prodám", "zabiju tě a tvé tělo nechám ležet tady" nebo... .

,,Půjdeme do vody?" ukázal směrem k jezeru, ale to už jsem byla dávno špičkami nohou ve vodě. Posadila jsem se do vody a sledovala hladinu. Otočila jsem se jeho směrem a viděla, že má zavřené oči.

,,Na co myslíš?"  zeptala jsem se ho. ,,Jen si užívám tu chvíli ticha." ,,A můžu se tě na něco zeptat?" ,,Vždyť už se ptáš,, usmál se a podíval se na mě. Přikývla jsem a podívala se zpět na jezero. ,,Nechci, ale aby si se naštval..." cítila jsem, jak mě jeho velká dlaň pohladila po zádech a jeho horký dech mě pošimral na krku. ,,Nikdy"

,,Kdo to byl?" Cítila jsem, jak se jeho ruka zastavila, ale hned na to pokračoval v hlazení. ,,Kdo byl kdo *солнышко?" zavřela jsem oči a otočila se jeho směrem. ,,Kdo poslal ty obálky Nathane?" až teď jsem otevřela oči a viděla jeho zlatavé oči a ucítila, jak zesílil stisk na mých zádech.

-----------------------------------------------

*Я люблю тебя, моя маленькая дружка = Miluji tě moje malá družko

*мой любимец = můj miláčku

*солнышко = sluníčko